81 Written explanations of Kateřina KONEČNÁ

Naprosto souhlasím s tím, že svobodné a řádné volby jsou základním prvkem demokratického procesu, a chápala jsem tedy výzvu orgánům EU a členským státům, aby v této věci přijaly razantní opatření, a to i v rámci nadcházející série úvah o budoucnosti EU. Na druhou stranu jsem však nemohla souhlasit s větou, „že důležitým nástrojem je aliance NATO, díky níž může Evropa posílit své transatlantické vazby a díky níž lze zvýšit odolnost Evropy a Severní Ameriky vůči dezinformacím“, jelikož jeden z hlavních dezinformátorů sedí v Bílém domě a podniká útoky právě i na EU a členské státy EU. Z tohoto důvodu jsem nemohla usnesení podpořit.

Dne 10. 10. 209 jsme v Evropském parlamentu hlasovali o rezoluci o víceletém finančním rámci (VFR) na období 2021–2027 a vlastních zdrojích: čas naplnit očekávání občanů. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem pro tuto rezoluci odmítla hlasovat, je, že VFR bude nově vyčleňovat peníze pro bezpečnost a obranu. To je něco, co dlouhodobě odmítám, a je dle mého názoru v hrubém rozporu s čl. 41 odst. 2 Smlouvy o EU. Dále také usnesení navrhuje zachování současných hodnot VFR, zatímco my jako strana dlouhodobě prosazujeme jejich zvýšení, zejména co se týče politiky soudržnosti. Dále návrh hájí zavedení evropských daní (které také odmítáme) namísto systému vlastních zdrojů založených na přímých a přerozdělovacích příspěvcích (v souladu s relativním bohatstvím každého členského státu). V neposlední řadě také usnesení potvrzuje politiku sankcí vůči členským státům. Ze všech těchto důvodů jsem tedy rezoluci musela odmítnout.

Dne 23. 10. 2019 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku hlasovali o námitce vůči prováděcímu aktu: dopad přípravků na ochranu rostlin na včely medonosné. V červnu 2013 přijal EFSA pokyny ohledně hodnocení rizik přípravků na ochranu rostlin u včel. Bohužel nařízení Komise nebylo v souladu s těmito pokyny, zejména pak co se týče nezahrnutí ustanovení týkajících se chronické toxicity pro včely medonosné či čmeláky. Návrh tedy není založen na současných vědeckých a technických znalostech. Tato námitka vyzývá Komisi, aby stáhla svůj návrh nařízení a předložila nový, založený na nejnovějších vědeckých a technických poznatcích, a navrhuje pozměnit jednotné zásady nařízení nejen s ohledem na akutní toxicitu pro včely, ale přinejmenším také pokud jde o chronickou toxicitu a larvální toxicitu pro včely medonosné a akutní toxicitu pro čmeláky. Je potřeba si uvědomit, že ochrana opylovačů musí být naše priorita, neboť samotné naše přežití je na těchto organismech závislé. Ze všech těchto důvodů jsem námitku v hlasování podpořila. S úrovní ochrany opylovačů si nemůžeme neustále hrát, jak se nám zrovna hodí.

Dne 24. 10. 2019 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku hlasovali o námitce proti návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se částečně uděluje povolení použití oxidu chromového. V prvé řadě je potřeba zdůraznit, že žadatelé o povolení ve své žádosti zjevně prokázali, že zdravotní rizika pro pracovníky, kteří přijdou do styku s touto látkou, jsou pod kontrolou a při jejím použití jsou uplatňována nejvyšší bezpečnostní opatření. Taktéž, že neexistují žádné alternativy k používání oxidu chromového, a to zejména při údržbě výrobních nástrojů použitých při výrobě oceli. Navíc další používání této látky podpořilo i odborné stanovisko Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). Úplný zákaz používání oxidu chromového by postihl především výrobky z ocelového plechu, který se používá především v automobilovém průmyslu a v sektoru domácích spotřebičů. Tím by došlo k ohrožení tisíců pracovních míst. Vzhledem k neexistenci alternativy za tuto látku, vzhledem k již uplatňovaným přísným bezpečnostním opatřením i zhoršující se ekonomické situaci ocelářského průmyslu v EU, který drtí zahraniční konkurence nerespektující naše standardy ochrany životního prostředí, jsem se rozhodla tuto námitku (zákaz) nepodpořit.

Společné usnesení Evropského parlamentu o negativním dopadu úpadku společnosti Thomas Cook na cestovní ruch v EU jsem velmi ráda podpořila, jelikož jsem byla jednou z autorek usnesení naší frakce GUE/NGL. Cestovní kancelář Thomas Cook, která po 178 letech existence zkrachovala, měla již dlouhodobě problémy, ale nejvyšší manažeři firmy hodnotili svoji práci stále nad míru dobře a za posledních 12 let si nechali vyplatit částku dosahující 900 milionů korun. Důsledkem bylo, že statisíce lidí se ocitly v problémech (někteří bývalí zaměstnanci i v existenčních), desítky tisíc lidí jsou bez práce, některé turistické destinace budou nyní trpět výpadkem turistů, na který jsou vázaná mnohá pracovní místa, a Velká Británie musela z peněz daňových poplatníků vydat sto milionů liber (cca tři miliardy korun). Příběh firmy Thomas Cook nám deset let po ekonomické krizi, kdy světové vlády musely nalít miliardy z veřejných peněz do bank, aby nezkrachovaly a neohrozily úspory občanů, zatímco bankéři zůstali drtivou většinou bez trestu, ukazuje, že pokud jste členem skupiny vyvolených, nemůžete prohrát. Vyhráváte, ať děláte, co děláte. Toto opravdu nejsou principy spravedlivé společnosti.

Společný návrh usnesení o turecké vojenské operaci v severovýchodní Sýrii a jejích důsledcích jsem nemohla podpořit. Návrh obsahuje značné množství skvělých bodů – rozhodně odsuzuje jednostranný turecký vojenský zásah v severovýchodní Sýrii, který představuje závažné porušení mezinárodního práva; naléhavě vyzývá Turecko, aby s okamžitou a definitivní platností ukončilo svou vojenskou operaci; vyjadřuje svou solidaritu s kurdským lidem; trvá na globálním politickém řešení syrského konfliktu; připomíná závažné důsledky další eskalace a destabilizace tohoto regionu, a to jak pro tento region, tak pro EU, z hlediska prohlubování bezpečnostních rizik, humanitárních krizí a migračních toků apod. Zároveň se v tom samém dokumentu dočteme, že je Turecko i nadále klíčovým partnerem EU a že EP považuje Turecko za součást koalice proti Islámskému státu, když zároveň zdůrazňuje, že aktivity Turecka mohou přispět k návratu Islámského státu. To považuji za neslučitelné a schizofrenní. Nemohu podpořit text, který jasně nedeklaruje, že Turecko se svou vojenskou agresí odstřihlo od dobrých vztahů EU, nemá být členem EU (tedy mají být ukončena přístupová jednání) a nemá být členem NATO.

Společný návrh usnesení o pátracích a záchranných akcích ve Středozemním moři jsem nemohla v hlasování podpořit, a to zejména kvůli těmto bodům: 15. vyzývá Radu, aby urychleně předložila svůj postoj k mechanismu spravedlivého a udržitelného přerozdělování lidí, kteří byli zachráněni na moři nebo se do EU dostali bez pomoci, a aby se jakožto spolunormotvůrce zapojila do jednání s Parlamentem; vítá výsledek maltské ministerské schůzky týkající se vytváření předvídatelnějšího a účinnějšího dočasného mechanismu solidarity; 16. vyzývá Komisi k zajištění toho, aby plánované obnovení procesu revize pravidel v oblasti azylu zahrnovalo rovněž udržitelný a spravedlivý mechanismus relokace osob, které připluly po moři. Jsem přesvědčena, že pouze členské státy mají mít na starost otázku migrace, a tento dokument Evropského parlamentu měl za úkol vrátit do evropské debaty již několikrát odvrhnuté kvóty. Z tohoto důvodu byl pro mě nepřijatelný. Domnívám se, že kvóty jsou totálním nonsensem a situaci nejenže neřeší, ale dokonce zhoršují. Doufala jsem, že jsme již v otázce migrace dále.

Usnesení Evropského parlamentu o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku jsem v hlasování podpořila. Souhlasila jsem totiž s textem, který vyjadřuje hluboké znepokojení nad mimořádně vágními, obecnými a nepřiměřenými ustanoveními návrhu zmíněného zákona, který de facto usiluje o kriminalizaci sexuální výchovy nezletilých osob a na jehož základě by všem zúčastněným a především osobám zabývajícím se sexuální výchovou, včetně pedagogů, poskytovatelů zdravotní péče, autorů a vydavatelů, organizací občanské společnosti, novinářů a rodičů či opatrovníků, hrozil tříletý trest odnětí svobody za výuku zaměřenou na lidskou sexualitu, zdraví a intimní vztahy.Zcela také souhlasím s tím, že přístup k uceleným a věkově přizpůsobeným informacím o sexu a sexualitě a k péči o sexuální a reprodukční zdraví, včetně sexuální výchovy, plánového rodičovství, metod antikoncepce a bezpečného a legálního přerušení těhotenství, je mimořádně důležitý pro vybudování kladného a ohleduplného postoje k sexualitě a sexuálním vztahům, jakož i pro bezpečné sexuální vztahy. Pokud tak zásadní (a rovněž elementární) pravdy polská vláda nechápe, rozhodně nemůže očekávat, že bude Evropský parlament mlčet. Krok Polska ohrožuje bezpečnost a dobrý tělesný a duševní stav polských dětí, neboť zvyšuje jejich zranitelnost a naopak oslabuje jejich schopnost rozpoznat sexuální vykořisťování, zneužívání a násilí, včetně domácího násilí a různých forem zneužívání přes internet.

Vždy je velmi zajímavé sledovat, jaké relativně neznámé jméno vytáhnou představitelé evropských vlád po volbách do Evropského parlamentu na přední funkce v EU. Evropská rada se rozhodla, že do čela Evropské komise sice nechce hlavního kandidáta lidovecké frakce a zástupce německé pravice Webera, ale chce zástupkyni lidovecké frakce a německé pravice von der Leyenovou. Já jsem Ursulu von der Leyenovou do funkce předsedkyně Evropské komise nepodpořila, jelikož odmítám samotné rozhodnutí Evropské rady, které se neslo v duchu „vše při starém“ a do značné míry ignorovalo výsledek evropský voleb. Nemohla jsem tedy podpořit ani její Komisi, která se v rámci slyšení v Evropském parlamentu chovala často velmi arogantně a u jednotlivých kandidátů se objevily nejrůznější problémy (např. střety zájmů). Často se nemohu ztotožnit ani s agendou Komise, a to zejména v oblasti snah o vytvoření jednotné evropské armády a investování do zbrojení. Věřím, že již bylo dost vlád lidovců a sociálních demokratů, které vedly země EU a samotnou EU z jedné krize do druhé.

Dohodu mezi EU a USA o přidělení podílu na celní kvótě pro dovoz vysoce jakostního hovězího masa jsem v hlasování podpořit nemohla. Tato dohoda totiž podporuje odvětví hovězího masa ve Spojených státech v tom, aby rozvíjelo svou produkci, a tedy i svůj vývoz vysoce jakostního hovězího masa do EU, čímž se dostane do přímé konkurence s nejziskovějšími segmenty produkce tohoto odvětví v Evropě, a k dovozu od jiných obchodních partnerů v rámci stávajících nebo budoucích obchodních dohod se tak připojí ještě další dovozce.

Dohodu mezi EU a USA o přidělení podílu na celní kvótě pro dovoz vysoce jakostního hovězího masa (usnesení) jsem v hlasování podpořit nemohla. Tato dohoda totiž podporuje odvětví hovězího masa ve Spojených státech v tom, aby rozvíjelo svou produkci, a tedy i svůj vývoz vysoce jakostního hovězího masa do EU, čímž se dostane do přímé konkurence s nejziskovějšími segmenty produkce tohoto odvětví v Evropě, a k dovozu od jiných obchodních partnerů v rámci stávajících nebo budoucích obchodních dohod se tak připojí ještě další dovozce.

Dne 28. 11. 2019 jsme na plenárním zasedání hlasovali o rezoluci ke konferenci OSN o změně klimatu 2019. Rezoluce pro mě byla vysoce problematická. Na jednu stranu byla stavěná tak, aby světové vlády více tlačila, co se týče jejich odpovědnosti za globální změnu klimatu. Na tu druhou si však neodpustila řadu protichůdných kontroverzí. V prvé řadě originální znění textu obsahovalo výzvu k zákazu používání jaderné energie v energetických mixech členských států. Jak jistě víte, dlouhodobě jsem zastánkyní mírového používání jaderné energie. Proto jsem tento stav nemohla akceptovat a s ostatními kolegy jsem podala úspěšný pozměňovací návrh, který to změnil. Co se již však nepodařilo regulovat, je přehnaná ambice některých mých nových kolegů znovu přehodnocovat již jednou přijaté emisní cíle. V minulých 5 letech jsme v několika balíčcích přijali tvrdé a komplexní cíle jak pro energetiku, tak další sektory. Tyto cíle jsou již dnes daleko před zbytkem světa a do roku 2030 významně promění jak naši energetiku, tak naše hospodářství. Za současné situace se domnívám, že děláme dost a na tahu je zbytek světa. Není možné, abychom naprosto udusili naše hospodářství a zbytek světa se vezl a na nás jen vydělal a dále znečisťoval atmosféru. Proto jsem nemohla tuto rezoluci podpořit.

Dohodu o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii jsem v hlasování v Evropském parlamentu podpořila. Moje hlasování neznamená, že se domnívám, že referendum ve Velké Británii probíhalo standardně, že souhlasím s výsledkem, a už vůbec neznamená, že souhlasím s politikou Borise Johnsona. Mé hlasování bylo pouze odrazem přesvědčení, že pokud Velká Británie neodejde z Evropské unie spořádaně (tedy s dohodou), bude to mít nedozírné důsledky pro evropskou i britskou ekonomiku, práva našich občanů ve Velké Británii a mír na irském ostrově. Odchod s dohodou znamená, že si obě strany stále věří a dokážou navzájem spolupracovat. EU ztratila členský stát, ale doufám, že neztrácí spojence a blízkého partnera, což by se stalo, kdyby dohoda Evropským parlamentem neprošla. Nic to nemění na mém přesvědčení, že chaos, který brexit provázel, nebyl ostrovního státu hoden. EU byla na jednání lépe připravena a Británie se utápěla v politické krizi. EU přišla o čas a Británie o politický kredit. Teď se bude jednat znovu, a to o budoucích vztazích a obchodní dohodě, a pokud by mezi oběma subjekty nepanovala důvěra a vzájemný respekt, odnesli by to zejména ti, kteří za nic nemohou – zaměstnanci.

Zprávu o ověřování pověřovacích listin jsem nemohla v hlasování podpořit. Nedávné evropské volby znamenaly úspěch i pro trojici politiků, kteří se podíleli na referendu o katalánské nezávislosti na Španělsku. Carles Puigdemont, Antoni Comín a Oriol Junqueras byli zvoleni hlasy Katalánců, aby je reprezentovali v Evropském parlamentu. Tím se dostávám ke dvěma důvodům, proč jsem zprávu nepodpořila. Zaprvé, chyběla zde jména dvou demokraticky zvolených europoslanců, kterým bylo až do nedávna bráněno ve vykonávání funkce, Carlese Puigdemonta a Antoniho Comína. Zadruhé, nebylo umožněno hlasování o pozměňovacím návrhu, ve kterém stálo, že se Evropský parlament „domnívá, že postavení Oriola Junquerase i Viese z hlediska práva je stále předmětem probíhajících soudních řízení; zavazuje se, že se v průběhu těchto řízení zdrží přijetí konečného rozhodnutí, které by mohlo vést k ukončení funkce uvedené osoby jako zvoleného poslance Evropského parlamentu; zavazuje se, že v souladu s článkem 12 aktu z roku 1976 a v zájmu právní srozumitelnosti bude věnovat náležitou pozornost sporným případům, k nimž došlo v souvislosti s mandátem a ověřovacími listinami Oriola Junquerase i Viese, a že v těchto věcech rozhodne uplatněním čl. 3 odst. 3, čl. 3 odst. 6 a čl. 4 odst. 7 jednacího řádu. “

Usnesení Evropského parlamentu o univerzální nabíječce pro mobilní rádiová zařízení jsem podpořila, jelikož jsem byla i jeho spoluautorkou. V mnoha každodenních situacích, a zvláště v mimořádných situacích nebo při cestování, jsou lidé nyní závislí na mobilních zařízeních. Kdo z nás nezažil, že se mu ve velmi nevhodnou chvíli vybil mobilní telefon či jiný v danou chvíli zásadní přístroj. Kdo z nás pak také nezažil, že měl problém s tím, že neměl k danému zařízení příslušnou nabíječku. Tyto situace by měla vyřešit univerzální nabíječka.Podporuji tedy Evropský parlament, který již více než 10 let požaduje zavedení univerzální nabíječky pro mobilní rádiová zařízení, včetně mobilních telefonů, tabletů, čteček elektronických knih, inteligentních kamer, nositelné elektroniky a dalších malých nebo středně velkých elektronických zařízení. Nevidím nejmenší důvod k tomu, aby spotřebitelé byli nadále nuceni kupovat s každým novým zařízením nové nabíječky, což by mělo vést i k poklesu ceny zařízení. Domnívám se tedy, že je třeba urychleně přijmout normu pro jednotnou nabíječku pro mobilní rádiová zařízení. Jsem rovněž přesvědčena, že je nezbytné přijmout regulační opatření EU s cílem snížit množství elektronického odpadu, posílit postavení spotřebitelů, aby mohli přijímat udržitelná rozhodnutí, a umožnit jim, aby se plně podíleli na účinném a dobře fungujícím vnitřním trhu.

Usnesení Evropského parlamentu o rozdílech v odměňování žen a mužů jsem v hlasování podpořila. Rozdíly v odměňování považuji v současnosti za jeden z největších problémů, který v EU máme. Považuji to za problém v rámci jednotlivých zemí, v samotných firmách a v neposlední řadě mezi pohlavími. Být například v České republice, kde je rozdíl mezi platy žen a mužů druhý nejvyšší v Evropské unii, matkou samoživitelkou je nesmírně náročné a stresující. Platové rozdíly mohou zejména tyto ženy vést do chudoby, a to během pracovního a zejména důchodového života. Podle statistiky Eurostatu musí ženy pracovat o více než dva a půl měsíce déle než muži, aby dosáhly stejné úrovně v odměňování. Pro rozdíly v odměňování žen a mužů přitom není žádný racionální důvod. Pokud chce Evropský parlament bojovat za práva občanů, musí jasně podporovat stejnou mzdu za stejnou práci. Já budu tento princip vždy hájit.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2020 o strategii EU pro vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů ve světě jsem v hlasování podpořila. Souhlasím s tím, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je hrubé a systematické porušování lidských práv, forma násilí páchaného na ženách a dívkách a projev genderové nerovnosti, které není spojeno s žádným náboženstvím nebo kulturou a v současnosti je považováno za globální problém, který se podle statistických zpráv týká nejméně 200 milionů žen a dívek ve 30 zemích. Vyzývám proto Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby zintenzivnily spolupráci se třetími zeměmi s cílem povzbudit je k přijetí vnitrostátních zákonů, které budou kriminalizovat mrzačení ženských pohlavních orgánů, aby podporovaly donucovací orgány při vymáhání těchto zákonů a aby boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalším krutým praktikám prováděným na ženách a dívkách zařadily mezi priority své vnější politiky v oblasti lidských práv, zejména při dvoustranných a mnohostranných jednáních o lidských právech a v dalších formách diplomatického styku. Věřím, že EU může pomoci vymýtit tento fenomén ve světě tím, že zavede a bude podporovat osvědčené postupy zde v EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2020 o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2018 jsem v hlasování nepodpořila. Text usnesení totiž „zdůrazňuje nezvratitelnou povahu jednotné měny“, s čímž se naprosto neztotožňuji. Jsem bytostně přesvědčena, že záleží primárně na občanech České republiky, zda (a případně kdy) se budou chtít k jednotné evropské měně připojit. Program KSČM do evropských voleb 2019 v tomto směru hovořil zcela jasně: „Euro je dnes především nástrojem mocných zemí. Zásadně proto odmítáme přijmout euro, pokud nedojde k demokratizaci Evropské centrální banky a další debatě o tom, jak má měnová politika vypadat. Chceme položit důraz na hospodářskou soudržnost, vyrovnávání regionů a trvale udržitelný rozvoj. Do té doby je přijetí eura naprosto nemyslitelné. A to především s ohledem na vysoké riziko ztráty zbylé ekonomické a politické suverenity, která se nedá vyvážit nejistými výhodami pro byznys. Chování tzv. euroskupiny vůči Řecku je nám dostatečnou výstrahou.“

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. února 2020 o ochraně vnitřního trhu EU a práv spotřebitelů před negativními dopady nezákonného obchodu se zvířaty v zájmovém chovu jsem v hlasování podpořila. Nezákonný obchod se psy a kočkami má ničivý dopad, nejen pokud jde o životní podmínky zvířat, ale představuje rovněž riziko z hlediska veřejného zdraví a ochrany spotřebitele. Věřím, že celounijní harmonizovaný systém povinné identifikace a registrace koček a psů je zásadním a nezbytným prvním krokem v boji proti nezákonnému obchodu se zvířaty v zájmovém chovu a že registrace a identifikace jsou klíčovými podmínkami pro kontrolu, prosazování práva a sledovatelnost. Kvalitní systém identifikace a registrace zvířat v domácím chovu v celé EU přinese výhody nejen pro boj s nezákonným obchodem, ale navíc výhody zahrnují schopnost vysledovat zdroj epidemií a řešit problém týrání zvířat a další otázky spojené s životními podmínkami zvířat.

. – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EHS) č. 95/93 o společných pravidlech pro přidělování letištních časů na letištích Společenství jsem v hlasování podpořila. Jedná se o velmi logický a rozumný krok ze strany EU, která chce zamezit tzv. letům duchů – tedy letadlům bez (či zcela minimálním počtem) pasažérů na palubě. Podle letištních pravidel musí letecké společnosti pravidelně využívat časy vzletů a přistání. V opačném případě jim hrozí, že o tyto časy přijdou. Toto pravidlo by mělo být během pandemie koronaviru pozastaveno. V polovině března poslanci Evropského parlamentu (včetně mě jako členky Výboru pro dopravu a cestovní ruch) upozornili na nesmyslnost vynucování pravidla – buď letíš, nebo slot ztrácíš – u evropských aerolinek, které jsou nuceny létat kvůli koronaviru s prázdnými letadly, aby nepřišly o své linky. Ještě týž den Evropská komise oznámila, že toto pravidlo nebude vynucovat a že okamžitě předloží návrh, který jej změní. Je potřeba především zdůraznit, že s touto situací nikdo předem nepočítal a náprava přišla téměř okamžitě.

. – Dne 26. 3. 2020 jsme na dálku hlasovali na zvláštním dodatečném plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu o uvolnění 37 miliard EUR z Fondů soudržnosti na pomoc členským státům v boji s epidemií koronaviru. Na Českou republiku z této částky vychází celkem 1,163 miliardy EUR (cca 31 miliardy korun), které může použít na boj s koronavirem, aniž by musela sáhnout na peníze z národního rozpočtu. Zejména díky panu premiérovi Babišovi, který prohlásil, že ,,na boj s COVID-19 nedává EU ani o korunu víc, než na kolik měl stát nárok už před pandemií“, je potřeba některé věci týkající se toho hlasování vyjasnit. V případě Česka se u celkem 294 milionů EUR (přibližně 8 miliard korun) jedná nevyužité předfinancování v rámci kohezních fondů na období 2014–2020, které má již ČR dnes na svých účtech. V běžném případě by je Česko muselo do unijního rozpočtu vrátit do června 2020, kvůli koronavirové krizi však nemusí. O „nové peníze“ se tedy v tomto případě nejedná. „Naše“ peníze to ale také nejsou a nikdy nebyly, neboť jde o peníze ze společného unijního rozpočtu, které bychom museli normálně vrátit, protože jsme je nezvládli smysluplně utratit. Kromě již zmíněných 294 milionů EUR má ale Česko na boj s koronavirem k dispozici dalších 869 milionů EUR (cca 24 miliard korun), které EU uvolnila ze svých strukturálních fondů. Jedná se přitom o spolufinancování z rozpočtu EU, které může Česko využít v případě, že zmíněných 294 milionů EUR využije na opatření proti koronaviru. Celkem má tedy Česko k dispozici 1,163 miliardy EUR (cca 31 miliardy korun), které může použít na boj s koronavirem, aniž by muselo sáhnout na peníze z národního rozpočtu. Jedná se sice o peníze, které byly Česku přiděleny na období 2014–2020, podléhaly by ale spolufinancování z národního rozpočtu. Pokud by je tedy Česko využilo na běžný projekt, muselo by k tomu připojit i vlastní peníze! Takto můžeme peníze, které bychom normálně vraceli, utratit ihned a bez jakéhokoliv doplácení vlastních prostředků. Proto jsem ve hlasování toto opatření podpořila. Jsem si plně vědoma, že tyto peníze na řešení krize nemohou stačit a musí přijít další opatření a další peníze, ale uznávám, že je potřeba postupovat logicky, tedy nejprve spotřebovat peníze, které jsme ještě nespotřebovali, a poté až vyplácet nějaké nové.

. – Dne 26. 3. 2020 jsme na dálku hlasovali na zvláštním dodatečném plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu návrh na rozšíření Fondu solidarity EU tak, aby pokrýval i mimořádné události v oblasti veřejného zdraví. Fond solidarity vznikl jako reakce na rozsáhlé povodně ve střední Evropě v roce 2002. O pomoc z něj můžou žádat všechny členské země, které postihne přírodní katastrofa. Současná pravidla za takové katastrofy uznávají například lesní požáry, zemětřesení, bouře nebo sucho. Mimořádné události typu pandemie Covid-19 do jeho působnosti však dosud bohužel nespadaly. Pravidla mají nadále umožnit z fondu pokrýt třeba obnovu infrastruktury, vyklízení oblastí nebo poskytnutí dočasného ubytování pro lidi v nouzi. Mají se ale také rozšířit tak, aby zahrnovala i pomoc lidem v případě zdravotních krizí a opatření proti šíření infekčních nemocí. Na boj s touto krizí musíme hledat prostředky všude, kde je to možné, proto jsem i tento návrh v hlasování podpořila.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. června 2020 o postoji Evropského parlamentu ve věci konference o budoucnosti Evropy jsem v hlasování velmi ráda podpořila. Evropský parlament přijal 15. ledna 2020 své stanovisko k této tak nutné celospolečenské debatě, ale kvůli pandemii bylo nutné vyzvat Radu a Komisi, aby zahájily jednání s cílem dospět ke společné dohodě o uskutečnění konference o budoucnosti Evropy ještě před letní přestávkou. Domnívám se, že 10 let od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, 70 let od Schumanovy deklarace a s ohledem na pandemii COVID-19 nastal čas pro přehodnocení fungování Unie. Volám po tom ostatně již dlouho, ale nyní se snad již dají věci do pohybu. Jsem tedy nyní primárně ráda, že všechny tři hlavní evropské instituce souhlasí, že konference o budoucnosti Evropy by se měla uskutečnit a že by měla být příležitostí k úzkému zapojení občanů EU postupem zdola nahoru, kdy budou vyslechnuty jejich názory, kterými přispějí k debatě o budoucnosti Evropy. Domnívám se totiž, že EU už nemá moc šancí, aby přesvědčila mnohé občany o své nutnosti a prospěšnosti. Během pandemie se totiž proti EU obrátilo mnoho těch, kteří byli přesvědčeni, že je nechala napospas. Je tedy nejvyšší čas na celospolečenskou debatu o budoucnosti EU.

. – Rozhodnutí Evropského parlamentu o zřízení podvýboru pro daňové záležitosti bylo přijato i mým hlasem. Podvýbor pro daňové záležitosti bude nápomocen Hospodářskému a měnovému výboru, a to v oblasti daní a zvláště boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a také v oblasti finanční transparentnosti pro daňové účely. Vybavilo se mi totiž dnes již legendární video z konference v Davosu v roce 2019. Hlavní hvězdou tehdejšího fóra nebyl nikdo, kdo by patřil mezi politickou či ekonomickou elitu, nýbrž Rutger Bregman – holandský historik a novinář. Bregman vyjádřil na konferenci svou kritiku všech okolo sedících milionářů a poukázal na vyhýbání se jednomu zcela zásadnímu tématu – placení daní. „Cítím se, jako bych byl na konferenci hasičů a nikdo nechce mluvit o vodě.,“ řekl Bregman. Vyjádřil se, že všichni na konferenci mluví o rovnosti, spravedlnosti a transparentnosti, ale nikdo nezmiňuje vyhýbání se daňovým povinnostem, a že bohatí lidé neplatí svůj podíl. Poukázal také na to, že na celé konferenci byl jen jeden panel (s velmi malou účastí) ohledně placení daní. „Musíme přestat mluvit o filantropii a začít mluvit o daních, všechno ostatní je nepodstatné.“ Ročně do daňových rájů na celém světě putuje 170 miliard dolarů. Je čas na změnu, je čas platit.

. – Dne 19. 6. 2020 jsme hlasovali o zřízení zvláštního výboru pro boj proti rakovině. Mnohé, kteří sledují moji práci v oblasti veřejného zdraví, by mohlo překvapit, že jsem zřízení tohoto výboru nepodpořila. Dlužím jim tak vysvětlení svého postoje. Zvláštní výbor pro boj proti rakovině je dle mého názoru nadbytečný. Stejnou práci je možné provést přímo ve výboru ENVI, který má dosud plnou odpovědnost a pravomoci v oblasti zdraví. Samotný mandát zvláštního výboru ani nevylučuje práci výboru ENVI poté, co Komise představí svoji strategii pro boj s rakovinou. Zbytečně tak tříštíme své síly a zdvojujeme práci. Osobně preferuji pouze jeden odborný parlamentní orgán zaměřený na všechny nemoci a pacienty. Je těžké nějak ospravedlnit pacientům s jiným onemocněním, proč má jiný typ preferenční zacházení. Pacientské organizace zastupující pacienty s jinými chorobami se obávají, že jejich oprávněné zájmy budou existencí zvláštního výboru marginalizovány ve prospěch pacientů s rakovinou. Zřízení výboru jen pro rakovinu taktéž ztratilo své momentum. Ve světle stále probíhající pandemie způsobená onemocněním COVID-19 je úzké zaměření tohoto výboru neospravedlnitelné. V neposlední řadě je třeba také zdůraznit, že zvláštní výbor pro rakovinu je starý koncept pocházející z volební kampaně frakce PPE, který více než práva pacientů primárně řešil vnitrostranický boj o funkce.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. června 2020 o dopravě a cestovním ruchu v roce 2020 a v dalších letech jsem v hlasování podpořila. Všichni sice víme, že pandemie dopadla velmi silně na všechna odvětví, ale pro dopravu a turismus byla naprostou katastrofou.Odvětví cestovního ruchu přitom zaměstnává 22,6 milionu lidí, což odpovídá 11,2 % celkové zaměstnanosti v EU. Aby odvětví dopravy a cestovního ruchu přežilo a bylo konkurenceschopné, je nutné zajistit jak jeho rychlou krátkodobou, tak dlouhodobou podporu, a máme-li minimalizovat další ztráty v tomto odvětví a zajistit jeho dlouhodobou udržitelnost, je naprosto nezbytné přijmout opatření, která obnoví důvěru turistů v cestování do Evropy a po Evropě. Bezpečnost a ochrana lidských životů musí i nadále zůstat prioritou, ale nesmíme zapomínat také na to, že současná krize představuje také historickou příležitost modernizovat cestovní ruch v EU a učinit jej udržitelnějším. Vyprázdněná centra evropských měst v době pandemie dávají snad již poslední nezvratitelný důkaz, že je nutné se věnovat tématu krátkodobých pronájmů (např. AirBnB). Ano, potřebujeme sice turismus, ale ten nikdy nesmí sloužit k likvidaci našich měst a kulturního dědictví. Pokud dnes lidé v centrech zjišťují, že mohou i přes nutnost nosit roušku po dlouhé době volně dýchat, je něco špatně.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. července 2020 o závěrech mimořádného zasedání Evropské rady konaného ve dnech 17.–21. července 2020 jsem v hlasování podpořila. Jedním z hlavních důvodů bylo, že v konečné dohodě došlo ke snížení podílu grantů, které měly jít do oblasti zdravotnictví, investic a na pomoc regionům, které budou postiženy přechodem na tzv. zelenou ekonomiku. Navrhované škrty v oblasti vzdělávání, digitální transformace a inovací ohrožují budoucnost příští generace Evropanů, když je nedostatečně připravují na výzvy budoucnosti. Tohle je přesně to, co ukazuje tupost politiky škrtů – teď potřebujeme ušetřit, ale v budoucnosti za to draze zaplatíme. Není přitom žádným tajemstvím, že je to pravě vzdělávaní, kde evropské státy začínají zaostávat. Navrhované škrty se týkající dále programů na podporu transformace uhelných regionů. Chudé uhelné regiony, které stoji díky Zelené dohodě pro Evropu na velmi zásadní křižovatce, musí získat pomoc od EU na transformaci nebo se z nich stanou regiony bez jakékoliv budoucnosti. U nás se to týká regionů Karlovarska, Ústecka a Moravskoslezského kraje. Tyto české a moravské regiony přišly oproti původnímu návrhu o 54 miliard CZK. Doufám, že se nám podaří tlakem Evropského parlamentu vyjednat změny ve výše zmíněných oblastech. Je to v zájmu i České republiky.

Dne 17. 9. 2020 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu hlasovali o rezoluci ke strategickému přístupu k léčivým přípravkům v životním prostředí. Široké používání léčiv jak ve veterinárních, tak humánních léčivech razantně zvýšilo za posledních 20 let jejich nebezpečné koncentrace v životním prostředí. Ukázalo se, že léčiva uvolněná do životního prostředí představují riziko pro ryby nebo divokou zvěř, ovlivňují jejich reprodukční schopnosti, mění jejich chování nebo mají přímé toxické účinky. Nesprávně likvidované léky mohou navíc přispět k vážnému problému s antimikrobiální rezistencí. Text rezoluce kritizuje Komisi za to, že došlo k dalšímu zpoždění při předkládání strategie boje s tímto problémem i navrhovaných opatření. Upozorňuje na přispívání živočišné výroby ke znečištění životního prostředí farmaceutkami, na dopad stárnoucí společnosti, na dopad znečistění na pitnou vodu, zdůrazňujeme nutnost předběžné opatrnosti a kontroly znečištění přímo u jeho zdroje či aplikace environmentálních kritérií již u výroby léků. Vzhledem k závažnosti rezolucí řešeného problému jsem tento dokument v hlasování podpořila.

Dne 16. 9. 2020 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu hlasovali o zprávě o nedostatku léků – jak řešit vznikající problém. Problém nedostatku léků není problémem, který by se najednou teď z ničeho nic zjevil v rámci pandemie COVID-19. Případy nedostatku či úplné nedostupnosti některých léčiv tiše rostou po celé EU několik posledních desetiletí a jsou tak čím dál častějším fenoménem. Dle statistik zažilo nedostatek nebo nedostupnost některého léku 99 % lékárníků v EU, 63 % z nich jej zažívají každý týden nebo dokonce denně. Léky, které se staly nedostupnými, jsou často nahrazovány méně účinnými, horšími nebo dražšími alternativami, čímž je poškozován pacient. Nedostatky či nedostupnost léčiv jsou složitou vícefaktorovou záležitostí a důvodů, proč vznikají, je opravdu hodně a bohužel v každé zemí EU jsou odlišné, proto pro jejich řešení neexistuje jednoduchý recept. Mezi příčiny patří překážky medicínské, regulační, právo duševního vlastnictví, ekonomické nebo výrobní. Například v České republice dlouhodobě bojujeme s problémem tzv. paralelního reexportu léků, kdy jsou naše levné léky vyváženy za hranice a draze prodávány na západě, což je problém specifický pro východní Evropu. Vzhledem k tomu, že zpráva detailně rozebírá všechny tyto příčiny a snaží se nabídnout jejich řešení, ráda jsem ji v hlasování podpořila.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2020 o Evropské strategii v oblasti lesnictví – dalším postupu jsem v hlasování nepodpořila. Po debatě s odborníky jsem se přiklonila k názoru, že návrh usnesení pocházející z Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova nepředstavuje v podstatě žádný krok vpřed. Vede spíše k ignorování problému, a nikoliv k jeho řešení. Hlasovala jsem tedy pro návrh stanoviska pocházející z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, který však bohužel většinu hlasů nezískal. Jsem znepokojena ztrátou biologické rozmanitosti v EU, což je proces, který je nutné prostřednictvím strategie EU v oblasti lesnictví zastavit a který je nutné vnímat jako vnitřní problém EU. Zároveň se domnívám, že je nutné, aby Komise znovu zahájila jednání o právně závazné mezinárodní úmluvě o lesnictví, která by přispěla k obhospodařování, ochraně a udržitelnému rozvoji lesů, a stanovila by jejich četné a doplňkové funkce a využití, včetně opatření k opětovnému a novému zalesňování a ochraně lesů, a která by současně zohledňovala sociální, hospodářské, ekologické, kulturní a duchovní potřeby stávajících i budoucích generací. Pokud ovšem nezvládneme zařídit efektivní ochranu a správu lesů v EU, nemůžeme tlačit na třetí státy, aby se vzdaly masového odlesňovaní, a to i za cenu požárů.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2020 o zárukách pro mladé lidi jsem v hlasování podpořila. Jsem velmi ráda, že boj proti nezaměstnanosti mladých lidí je politickou prioritou, kterou sdílí Parlament, Komise a členské státy a která přispívá k naplňování cíle Unie, kterým je udržitelný růst a vysoce kvalitní pracovní místa, a zároveň je v souladu s evropským pilířem sociálních práv.Zcela souhlasím s tím, že usnesení vybízí členské státy, aby zajistily, že mladým lidem, kteří se zaregistrují do systémů záruk pro mladé lidi, budou předkládány nabídky na kvalitní, rozmanitou a na míru přizpůsobenou práci, odbornou přípravu nebo stáže, včetně spravedlivé odměny, a že nabídky zaměstnání budou v souladu s příslušnými zásadami evropského pilíře sociálních práv, které zajistí právo na spravedlivé a rovné zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, včetně zajištění pracovního prostředí přizpůsobeného potřebám osob se zdravotním postižením, přístupu k sociální ochraně a odborné přípravě, přiměřené délky zkušební doby a zákazu zneužívání atypických smluv. Stáže by měly být součástí odborného vzdělávání a nabídky v rámci posílených záruk pro mladé lidi by v žádném případě neměly přispívat k sociálnímu dumpingu, mzdovému dumpingu, chudobě pracujících a nejistotě mladých lidí.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. ledna 2021 o přístupu k důstojnému bydlení pro všechny jsem v hlasování podpořila, přestože jsem k němu měla určité výhrady. Přístup k vyhovujícímu bydlení je však základním právem, na něž musíme nahlížet jako na základní podmínku uplatňování ostatních základních práv a přístupu k nim a jako na podmínku důstojného lidského života. Přitom téměř 38 % domácností ohrožených chudobou vynaložilo více než 40 % svého disponibilního příjmu na bydlení a zohledníme-li náklady na bydlení, došlo v EU ke zvýšení počtu lidí ohrožených chudobou na 156 milionů. Mnoho Evropanů žije v prostorách, které jsou nezdravé, nekvalitní, vykazují energetickou chudobu nebo jsou přeplněné nebo ještě hůře, hrozí jim vystěhování nebo bezdomovectví. I když EU nemá přímý mandát v oblasti bydlení, politiky, programy financování a finanční nástroje EU mají na trhy s bydlením velký dopad. Věřím, že členské státy by měly mít v rámci fiskálních pravidel EU možnost více investovat do sociálního, veřejného a cenově dostupného bydlení a je tedy třeba, aby se to odrazilo v reformě Evropského paktu stability a růstu.

Bylo mi nesmírně líto, že jsem nemohla v hlasování podpořit usnesení Evropského parlamentu obsahující doporučení Komisi k právu odpojit se. Toto usnesení inspirovala zjištění nadace Eurofound, podle nichž mají pracovníci, kteří pravidelně pracují z domova, dvakrát větší pravděpodobnost, že budou pracovat více než předepsaných maximálních 48 hodin týdně a že budou mezi pracovními dny odpočívat méně než předepsaných 11 hodin, jak stanoví právní předpisy Unie, než pracovníci, kteří pracují v prostorách zaměstnavatele. Téměř 30 % těchto osob pracujících na dálku uvádí, že pracují ve svém volném čase každý den nebo několikrát týdně, ve srovnání s méně než 5 % pracovníků z „kanceláří“. Osoby pracující na dálku mají také větší pravděpodobnost, že budou mít nepravidelnou pracovní dobu. To považuji v době, kdy práce na dálku není volitelnou, ale pro spolčenost zcela nutnou součástí pandemické reality, za velmi problematické a chtěla jsem, aby Komise v tomto směru konala. Bohužel však prošel pozměňovací návrh od politické frakce sociálních demokratů, který text natolik zprznil, že samotné evropské odbory ETUC, do kterých patří i ČMKOS, poslance EP žádaly, abychom hlasovali proti. Hlasy (i české) pravice a „sociálních“ demokratů tak zase jednou pomohly tomu, že se odborům a zaměstnancům vrazila kudla do zad.

Tématu daňových rájů se věnuji již nějakou dobu, a tak jsem usnesení Evropského parlamentu o reformě unijního seznamu daňových rájů přivítala a v hlasování podpořila. Primárně jsem ocenila, usnesení zdůrazňuje nutnost reformy unijního seznamu, jelikož nevyužívá plného potenciálu, neboť jurisdikce, které na něm v současné době figurují, představují méně než 2 % celosvětových daňových ztrát, takže jde o výčet matoucí a neúčinný. Podpořila jsem pozměňovací návrhy, které zdůrazňují, že přinejmenším pět členských států EU by bylo označeno za daňové ráje, pokud by se na ně vztahoval proces zařazování na seznam EU (Kypr, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko). Souhlasím také zcela s tím, že Spojené království by mělo být po završení svého vystoupení z EU prověřeno podle kritérií pro zařazení na seznam EU. Nejde samozřejmě o žádnou odplatu, ale britská závislá území májí dlouhodobě pověst jedněch z nejvyhlášenějších daňových rájů (Bermudy, Kajmanské ostrovy, Jersey a britské Panenské ostrovy). Je nutné se tomuto tématu věnovat, jelikož všichni víme, že pandemie vytvoří ještě větší tlak na dostupnost veřejných prostředků a ztráty plynoucí z vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany právnických osob se v současnosti odhadují na 500 miliard USD ročně.

Dne 10. 2. 2021 jsme na plenárním zasedání hlasovali o zprávě k novému akčnímu plánu pro oběhové hospodářství. První akční plán pro oběhové hospodářství byl přijat v roce 2015. V roce 2018 přijala Komise balíček opatření v oblasti oběhového hospodářství, který mimo jiné zahrnoval strategii EU pro plasty. Nový akční plán pro oběhové hospodářství byl přijat v březnu 2020 a staví na předchozích iniciativách, rovněž tvoří součást evropské zelené dohody. Ač zpráva Evropského parlamentu k tomuto plánu obsahuje spoustu opatření, se kterými naprosto souhlasím, jako jsou např. opatření zamezující plánovanému zastarávání výrobků či zavedení práva na opravu, jakož i zavedení skóre dopadu výrobku na životní prostředí a jeho opravitelnosti, nakonec jsem se v hlasování zdržela. Bohužel Komise ani Parlament se znovu nevyvarovaly nesmyslné kritice spalování nevyužitelného odpadu a výroby elektřiny, tepla a chladu z něj. S touto kritikou dlouhodobě nesouhlasím a naopak vidím spalování materiálově nevyužitelného odpadu jako budoucnost energetiky v EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2021 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na chudobu pracujících jsem v hlasování podpořila. Velmi jsem oceňovala upřímnost, s jakou usnesení deklarovalo, že tvrzení, že „práce je nejlepší prostředek proti chudobě“ dnes již neplatí všeobecně, vezmeme-li v úvahu odvětví s nízkými mzdami a nejistými podmínkami zaměstnání (včetně některých forem atypického zaměstnání), což má vliv na udržitelnost a přiměřenost systémů sociálního zabezpečení. To je pro zemi jako Českou republiku, kde se o problému pracující chudoby mluví a velmi málo dělá, velmi zásadní. Usnesení přitom dodává, že důležitými nástroji pro boj proti chudobě jsou účinné kolektivní smlouvy a účinné systémy zákonné minimální mzdy, s čímž naprosto souhlasím. Evropský parlament si také nemohl odpustit vyzvat Komisi a členské státy, aby přijaly reálná opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům, neboť se jedná o důležitý nástroj umožňující snížit hospodářské nerovnosti a zlepšit výběr daní v členských státech. Pokud nám unikají miliardy eur do daňových rájů, pak se z ekonomických problémů, které jsou a budou součástí pandemie, nedostaneme. Komplexní problémy je třeba řešit komplexně, jinak bude toto usnesení soupisem toho, co se mělo udělat, aby byla odvrácena hrozící katastrofa.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. února 2021 o sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost jsem v hlasování podpořila. Krize COVID-19 změnila svět práce, neboť urychlila propouštění pracovníků a zastarávání mnoha pracovních míst, zdůraznila význam digitálních dovedností a digitální gramotnosti, prohloubila digitální propast a zvýšila potřebu aktualizovat soubory dovedností evropské pracovní síly, zejména pokud jde o dramatický nárůst potřeby digitálních a technologických dovedností stejně jako sociálních dovedností, jako je odolnost a přizpůsobivost. Tyto potřeby budou ještě naléhavější s rostoucím využíváním umělé inteligence (AI), která může způsobit zásadní změnu pracovních vzorců a nahradit některé druhy činností. Je tedy v tomto směru velmi problematické, že pandemie narušila činnosti v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, což postihlo zejména účastníky odborného vzdělávání a přípravy, a vedla ke zvýšení nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi, kteří se potýkají s potížemi při přechodu ze vzdělávání do práce. Toto usnesení dalo několik návrhů, jak se situaci postavit, jelikož je třeba, aby systémy vzdělávání, informování, poradenství a motivačních strategií, jakož i celoživotního učení byly vysoce kvalitní, flexibilní a přístupné všem. Nemůžeme si dovolit v čase změn na někoho zapomenout.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 obsahující doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků jsem v hlasování podpořila. Obávám se, že dobrovolné normy v oblasti náležité péče mají svá omezení a nedosáhly významného pokroku, pokud jde o prevenci poškozování lidských práv a životního prostředí a umožňování přístupu ke spravedlnosti. Věřím, že by Unie měla bezodkladně přijmout závazné požadavky pro podniky, aby zjišťovaly, posuzovaly, ukončily, zmírňovaly, sledovaly, sdělovaly, řešily a napravovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu ve svých hodnotových řetězcích, předcházely jim a nesly za ně odpovědnost. Jsem přesvědčena, že by tento krok byl přínosný pro zúčastněné strany i pro podniky, pokud jde o harmonizaci, právní jistotu, rovné podmínky a zmírňování nespravedlivých konkurenčních výhod třetích zemí, jež plynou z nižších standardů ochrany i ze sociálního a environmentálního dumpingu v oblasti mezinárodního obchodu.Text také zdůrazňuje, že malé a střední podniky se kvůli pandemii COVID-19 nacházejí v obtížné situaci a že klíčovými cíli Unie je poskytovat jim podporu, že podniky jsou povinny dodržovat lidská práva a respektovat životní prostředí, že je odpovědností států a vlád lidská práva a životní prostředí chránit a tato odpovědnost by neměla být přenášena na soukromé subjekty.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2021 o právech dítěte jsem podpořila. Vyzývá EU, aby zintenzivnila svá opatření k ukončení všech forem násilí a diskriminace na dětech, včetně fyzického, sexuálního, ekonomického a psychologického násilí, zraňování, zneužívání, zanedbávání, špatného zacházení a vykořisťování páchaného online i offline, nucených sňatků, obchodování s lidmi, zneužívání a vykořisťování dětí migrantů, mučení, vražd ze cti, mrzačení ženských pohlavních orgánů, incestu, nuceného ukončení školní docházky a využívání dětí jako vojáků. Text zdůrazňuje, že v zájmu zajištění konzistentnosti, pokud jde o ochranu dětí před násilím, obchodováním a vykořisťováním, musí všechny legislativní a nelegislativní iniciativy týkající se práv dětí zohledňovat strategii EU pro práva dítěte. Vyjadřuje znepokojení, že v souvislosti s oživením po krizi COVID-19 vzroste potřeba boje proti dětské chudobě a že tato chudoba bude mít stále větší dopad na děti jako nejzranitelnější skupinu mezi nejvíce znevýhodněnými, a naléhavě požaduje, aby byla strategie EU doplněna o komplexní strategii boje proti chudobě, včetně opatření k zajištění důstojného a dostupného bydlení a řešení problému bezdomovectví. Připomíná, že každá strategie zaměřená na vymýcení dětské chudoby musí zohledňovat realitu rodičovství samoživitelů a rodin s mnoha dětmi, jelikož domácnosti samoživitelů a domácnosti s mnoha dětmi patří mezi ohrožené skupiny.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. dubna 2021 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dobrovolné dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Honduraskou republikou pro prosazování práva a správu v oblasti lesnictví a obchod s dřevařskými výrobky vstupujícími na území Evropské unie jsem v hlasování podpořila. Jedná se o první podobnou dohodu se zemí Latinské Ameriky. Vítám, že dobrovolná dohoda zajistí, aby do EU bylo z Hondurasu dováženo pouze zákonně vytěžené dřevo, podpoří udržitelné postupy obhospodařování lesů a udržitelný obchod se zákonně získaným dřevem a zlepší správu lesů, prosazování práva (včetně pracovněprávních povinností a závazků v oblasti zdraví a bezpečnosti), lidských práv, transparentnosti, odpovědnosti a institucionální odolnosti, přičemž zohlední skutečnost, že lesy jsou důležitou součástí honduraského hospodářství a že problém odlesňování by v této zemi měl být řešen účinnějším způsobem. Ocenila jsem skutečnost, že se Hondurasu podařilo do procesu přípravy dobrovolné dohody o partnerství zajistit zapojení svých vládních institucí, občanské společnosti, soukromého sektoru, původních a afrodescendantních národů, akademické obce i komunit, což bylo vítanou novinkou při uzavírání podobných dohod, která by mohla usnadnit přijetí celé řady právních předpisů a získání odpovídající administrativní kapacity a odborných znalostí pro účely provádění a prosazování dohody.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. dubna 2021 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska jsem v hlasování podpořila. Byla jsem ráda, že finální dohoda o budoucnosti vztahů mezi EU a Velkou Británií spatřila na Štědrý den 2020 světlo světa. Obávala jsem se totiž naprosté ztráty důvěry mezi oběma stranami a mimořádně negativních dopadů na ekonomiku a životy občanů. Dlouhodobě jsem považovala za velmi žádoucí, aby brexit probíhal podle dohody, jelikož pouze tak bylo možné udržet mír na irském ostrově, ochránit práva občanů EU ve Velké Británii, ochránit české podniky, aby ze dne na den nepřišly o důležitého partnera nebo zachovat přátelské vazby mezi oběma subjekty, což je vhodné už z toho důvodu, že Velká Británie je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Následnou právně nezávaznou rezoluci Evropského parlamentu jsem sice kvůli několika problematickým bodům nepodpořila, ale za hlavní považuji fakt, že ratifikační proces dohody je tímto dokončen, závazná dohoda má podporu drtivě většiny Evropského parlamentu a nyní se tedy můžeme plně koncentrovat na její plné vymáhání tak, aby to neohrožovalo mír na irském ostrově a pomáhalo evropským podnikům a občanům.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. dubna 2021 o Evropské záruce pro děti jsem v hlasování podpořila. Cílem Evropské záruky pro děti je předcházet chudobě a sociálnímu vyloučení a bojovat proti nim zaručením bezplatného a účinného přístupu dětí v nouzi ke klíčovým službám, jako je předškolní vzdělávání a péče, vzdělávací a školní aktivity, zdravotní péče a alespoň jedno zdravé jídlo za každý školní den, a také účinného přístupu všech dětí v nouzi ke zdravé výživě a vyhovujícímu bydlení. Vidinou je poskytovat veřejnou podporu umožňující předcházet sociálnímu vyloučení a bojovat proti němu tím, že dětem v nouzi bude zajištěn přístup k souboru klíčových služeb, což znamená, že členské státy by měly tyto služby buď samy organizovat a poskytovat, nebo poskytovat přiměřené dávky, které rodičům nebo poručníkům dětí v nouzi umožní pokrýt náklady na tyto služby. Jedná se samozřejmě o velmi závažné téma mimo jiné i proto, že koronavirová pandemie situaci dětí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením zhoršila a zanechala miliony dětí a rodin v méně jisté socioekonomické situaci. To bude samozřejmě vyžadovat velmi širokosáhlý program politik, který bude mít na paměti zásadní význam sociální ochrany a podpory rodin.

Dne 19. 5. 2021 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu hlasovali o zprávě o Evropské strategii pro integraci energetického systému. Integrace energetického systému by měla zajistit účinnější využívání energetických zdrojů, snížení množství potřebné energie a souvisejících dopadů na klima a životní prostředí. Mělo by to pomoci snížit emise skleníkových plynů v odvětvích, která se těžko dekarbonizují, například využíváním obnovitelné elektřiny v budovách a silniční dopravě nebo obnovitelných a nízkouhlíkových paliv v námořní a letecké dopravě nebo určitých průmyslových procesech.Předloženou zprávu jsem bohužel nemohla podpořit, ač s mnohými jejími závěry, jako např. s dekarbonizací letectví a námořní dopravy, souhlasím. V prvé řadě do budoucna nepočítá s použitím plynu jako přechodové technologie výroby energií. To je pro mě neakceptovatelné, neboť již dnes se ukazuje, že abychom v EU neprohlubovali problém tzv. energetické chudoby, bude plyn při dekarbonizaci naprosto nezbytný. Zároveň zpráva nepodporuje technologickou neutralitu v rámci technologií výroby energií. To znamená, že nepočítá s využitím jinak nezpracovatelného odpadu jako zdroje energie či jádra. Obávám se, že bez těchto základních mantinelů budou náklady velmi ambiciózní klimatické politiky EU ještě více přenášeny na domácnosti a energetická chudoba v EU se zvýší. To nemůžeme připustit.

Dne 19. 5. 2021 jsme na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu hlasovali o zprávě k Evropské vodíkové strategii. Jelikož se EU zavázala dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, popularita vodíku jako zdroje energie roste napříč sektory. Vodík by jistě mohl pomoci dekarbonizovat hospodářství EU, zejména těžko dekarbonizovatelná odvětví, nebo sloužit jako záložní nebo skladovací řešení pro elektřinu z obnovitelných zdrojů. V současnosti se diskutuje nejenom o různých formách využití vodíku, ale i o rozličných způsobech jeho výroby. Dle mého názoru je zcela nezbytné, aby v budoucí evropské strategii hrál roli nejenom vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů energie, ale i vodík vyrobený jako odpadní produkt, který je vedlejším produktem různých průmyslových procesů. Nač plýtvat cenou energií. V nové strategii je tak nutné především zajistit technologickou neutralitu pro různé způsoby výroby. Bohužel většina v Evropském parlamentu se rozhodla, že tuto neutralitu respektovat nehodlá a požadovat využití vodíku vyrobeného pouze z obnovitelných zdrojů. Ač jsem tedy velkým příznivcem užití vodíku pro dekarbonizaci naší ekonomiky, takto koncipovanou zprávu jsem bohužel podpořit nemohla. Proto jsem se v hlasování zdržela.

Usnesení Evropského parlamentu o politice EU v oblasti sportu: hodnocení a další možný postup jsem v hlasování podpořila. To uznává význam evropského sportovního modelu založeného na hodnotách, dobrovolnických činnostech a solidaritě a očekává, že tento model bude dále rozvíjen v zájmu občanů a zúčastněných stran, a rovněž uznává rozmanitost modelů a přístupů různých sportovních disciplín a zemí, i když se domnívá, že je třeba dále posílit a chránit společný základ evropského sportu, zejména vazby mezi amatérským a vrcholovým sportem. Považuje sportovní kluby za základ evropského sportovního modelu, který všem nabízí možnost věnovat se sportu na místní úrovni, zejména pak mladým lidem bez ohledu na jejich kulturní nebo socio-ekonomické zázemí, a zdůrazňuje, že je zapotřebí cílenější a větší solidarita, větší přerozdělování finančních prostředků a předávání dovedností a know-how, zejména mezi profesionálním sportem a sportem na místní úrovni, a vyzývá sportovní federace, aby zavedly mechanismus solidarity založený na spravedlivém a závazném rozdělovacím klíči, který zajistí adekvátní financování amatérského sportu a sportu na místní úrovni. Vyjadřuje také přesvědčení, že se osvědčil model vlastnictví klubů, který je založen na pravidlu 50 + 1 (to zakazuje, aby většinovými vlastníky profesionálních týmů byli soukromí investoři, a většinovými vlastníky jsou tak přímo fanoušci), a je třeba zvážit, zda by se nemohl stát vzorem pro další země, které se snaží své modely zdokonalit.

Návrh usnesení Evropského parlamentu obsahující doporučení Komisi k legální migraci a právu jsem nepodpořila. Vyjadřuje totiž přesvědčení, že aby bylo možné čelit budoucím demografickým výzvám v členských státech, neboť podle údajů by měl v roce 2050 tvořit podíl obyvatel ve věku 65 let a více přibližně jednu třetinu obyvatel Unie, což povede ke značnému nedostatku pracovních sil na všech úrovních dovedností, musí Unie navrhnout nové cesty pro legální migraci pracovních sil do Unie a zároveň zohlednit skutečnost, že pracovní trhy členských států jsou rozdílné a čelí různým typům nedostatku pracovních sil a různým problémům.Já jsem naopak přesvědčena, že EU by se měla snažit primárně členským státům pomáhat v tom, aby zaváděly politiky vedoucí k větším společenským jistotám, a tedy nárůstu porodnosti, rozvoji sociálního státu, a nikoliv (jako v minulosti) podporovat panickou politiku škrtů, která zničila budoucnost mnohým občanům EU, dostupnou rekvalifikaci pro nezaměstnané, která by umožnila díry na trhu zacelit a podněcovat další osobní rozvoj všech pracujících, větší investice do vzdělávání a odborné příprav apod. Občané třetích zemí se v EU navíc často ocitají v nezáviděníhodné situaci a aby se zabránilo pracovnímu vykořisťování u těch, co už v EU jsou, měly by Unie a členské státy ratifikovat Úmluvu Mezinárodní organizace práce o důstojné práci pro pracovníky v domácnosti a zajistit, aby byly naplno uplatňovány pracovní normy.

Dne 16. 2. 2022 jsme hlasovali o zprávě o provádění směrnice o bezpečnosti hraček. Směrnice o bezpečnosti hraček pochází z roku 2009, což znamená, že je dnes již zastaralá. Měla za cíl především zajistit vysokou úroveň ochrany dětí v celé EU a zaručit volný pohyb hraček v rámci jednotného trhu. Za tímto účelem zavedla podrobná ustanovení a povinnosti pro výrobce, dovozce a distributory spolu s donucovacími pravomocemi pro příslušné dozorové orgány v případě odhalení nevyhovujících hraček. Implementace směrnice se bohužel v jednotlivých členských státech značně liší. Orgány dozoru nad trhem se obtížně vyrovnávají se zrychleným prodejem hraček prostřednictvím e-shopů umožňujících vstup hraček ze třetích zemí, které nesplňují evropské standardy, na trh EU. Sběr důležitých dat o provádění směrnice je nedostatečný. Směrnice navíc např. vůbec nepostihuje produkty z šedé zóny. Jde o výrobky, které nejsou oficiálně označeny jako hračky pro větší děti, ale se kterými si děti skutečně hrají. Původní text zpravodaje na tyto problémy upozorňoval a byl velmi dobrým výchozím bodem pro ambiciózní výzvu k jejímu přepracování. Bohužel čelil snahám především kolegů z pravicových stran, kteří jeho výzvy ke změnám nabourávali. Pan zpravodaj a jeho tým však svůj návrh obhájili. Z toho důvodu jsem jej ráda v hlasování podpořila.

Návrh usnesení Evropského parlamentu o úloze kultury, vzdělávání, sdělovacích prostředků a sportu v boji proti rasismu ze dne 8. března 2022 jsem podpořila. Uznává, že rasismus (a s ním spojená diskriminace) je v naší společnosti hluboce zakořeněn a existuje ve všech oblastech každodenního života a v různých podobách. Proto vyzývá k boji proti rasismu ve všech oblastech politiky. Bere na vědomí a vítá akční plán EU proti rasismu, do kterého byl zahrnut zvláštní oddíl věnující se vzdělávání, konkrétním odkazům na sdělovací prostředky, sportu a kultuře. Bere na vědomí obrovský přínos různých komunit ke kulturní a jazykové rozmanitosti Evropy, a proto vyzývá členské státy k zahájení iniciativ, jejichž cílem je povzbudit osoby různého rasového a etnického původu k účasti na kulturních akcích a podpořit rozmanitosti v kulturních institucích. Uznává, že vzdělávání a odborná příprava sehrávají rozhodující roli při potírání strukturálního rasismu a diskriminace a při podpoře tolerance, porozumění a rozmanitosti. Aby se tato situace zlepšila, vyzývá také kulturní a mediální odvětví, aby se vyvarovala praktik, které udržují nebo posilují negativní stereotypy týkající se etnických a rasových menšin, a trvá na nulové toleranci vůči rasismu, nenávistným verbálním projevům, násilí a jinému rasistickému chování ve sportu.

Dne 9. března 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o zapojení občanů: petiční právo, právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv a evropská občanská iniciativa. Je důležité si uvědomit, že právě petice jsou nejsnadnějším a nejpřímějším způsobem, díky kterému se může občan EU obrátit na unijní instituce, stěžovat si na konkrétní problémy či mezery v systému či vyjadřovat své názory na konkrétní rozhodnutí či legislativu EU. Právě petiční právo je občany Evropské unie velmi málo využíváno a je potřeba jeho nástroj propagovat. Zároveň je důležitou připomínkou to, že občané EU mají také možnost, v případě nesprávného úředního postupu v orgánech Unie, obrátit se na evropského veřejného ochránce práv se svou stížností. Mimo jiné existuje ještě jeden neméně důležitý nástroj, a tím je evropská občanská iniciativa. Právě ta umožňuje občanům definovat problémy, které je trápí, a začlenit je tak do evropské politické agendy. Naneštěstí tyto nástroje nejsou občany Evropské unie dostatečně využívány, přičemž problémem může být i to, že o těchto nástrojích tito lidé ani vůbec nevědí.Demokratické postupy a demokracie samotná je jedním ze základních stavebních kamenů Evropské unie, a proto je potřeba, aby tyto postupy a nástroje byly využívány, a tím bylo dosaženo co největší demokracie v EU. Je tedy zapotřebí vytvořit a propagovat interinstitucionální internetové stránky pro všechny občany Evropské unie, která by poskytovala veškeré potřebné informace o všech občanských právech a demokratických nástrojích, díky kterým se veřejnost zapojí a ovlivní rozhodování na úrovni EU. Zároveň je zásadní, aby informace o těchto občanských právech, možnostech a nástrojích byly zahrnuty do vzdělávání na základních, středních i vysokých školách, jelikož právě tato mladá generace a její podněty mohou posunout Evropskou unii k lepší budoucnosti. Z těchto důvodů jsem se rozhodla toto usnesení podpořit.

Dne 9. března 2022 proběhlo hlasování ohledně usnesení Evropského parlamentu o novém strategickém rámci EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období po roce 2020 (včetně lepší ochrany pracovníků před expozicí škodlivým látkám, stresem v práci a poškozeními z opakovaného namáhání). Ve svém jádru usnesení zdůrazňuje, jak je důležité udržovat si dobré fyzické i duševní zdraví. V opačném případě může totiž docházet k různým omezením (ať už fyzickým či psychickým) nebo dokonce k určitému nebezpečí, což platí jak v osobním, tak i pracovním životě. Právě proto musí být na pracovištích důsledně prováděny činnosti spojené s bezpečností a ochranou zdraví při práci (dále jen BOZP). Jenom v roce 2018 totiž došlo v zemích EU k 3 300 smrtelných úrazů a 3,1 milionu nahlášených úrazů bez smrtelných následků, a to zejména z nedostatečné důslednosti v rámci bezpečnosti práce na daných pracovištích. Právě důslednost a provádění školení a prověrek v rámci BOZP může předejít úrazům, různým druhům nebezpečí či nemocnosti, a zajistit tak pro pracovníky bezpečnější pracovní prostředí.Je nutno také zmínit, jak pandemie COVID-19 poslední dva roky ovlivňuje výkony pracovníků, jelikož má dopad jak na fyzické zdraví, tak i na duševní zdraví a vnitřní pohodu. Mimořádně docházelo např. k nedostatku pracovních sil v důsledku velké nemocnosti spojené s nakažením virem, extrémní únavě pracovníků z přepracovanosti v tzv. první linii (zejména se jedná o pracovníky ve zdravotnických zařízeních či bezpečnostních složkách) a kvůli izolaci, karanténě či práci z domova mnoho lidí začalo trpět stresem, panickými atakami či jinými psychickými poruchami. Toto usnesení tedy apeluje na důslednější dodržování a provádění BOZP, zároveň zmiňuje, že je třeba poučit se z pandemického období a vytvořit plán připravenosti na budoucí zdravotní krize s důrazem na stanovení minimálních požadavků pro práci na dálku v celé Unii, ochranu a podporu duševního zdraví v oblasti BOZP, zajištění toho, aby všichni pracovníci mohli účinně uplatňovat své právo odpojit se. Z těchto důvodů jsem se rozhodla usnesení podpořit.

Usnesení Evropského parlamentu o statusu kandidátské země pro Ukrajinu, Moldavskou republiku a Gruzii ze dne 23. června 2022 jsem nepodpořila. Je potřeba si uvědomit, že v zmíněných státech existují problémy s korupcí, organizovaným zločinem, nepatřičným vlivem oligarchů na média či vlády, svobodou médií a nezávislostí soudnictví. Problémy se vyskytují také v oblasti dodržování demokratických a lidských práv, práv menšin a zásad právního státu. Žádný ze tří států tak nesplňuje Kodaňská kritéria, která jsou podmínkou pro vstup země do EU. Udělení kandidátského statusu vzbuzuje v občanech těchto států vysoká očekávání, která nemohou být v dohledné době naplněna. To může vést pouze ke zklamání a deziluzi. Řada států na západním Balkáně se statusem kandidátské země čekají na přijetí do Evropské unie již několik let. Turecko má status kandidátské země dokonce již přes dvacet let. Udělením statusu kandidátské země Ukrajině a Moldavsku je Unie připravuje na podobnou budoucnost. Jak zmiňuje samotné usnesení, „zrychlený postup“ pro vstup do EU neexistuje. Skupina The Left předložila řadu pozměňovacích návrhů zdůrazňujících problémy vyskytující se v těchto státech, vyjadřující znepokojení nad nedávným oslabováním práv pracujících na Ukrajině či vyzývající k zrušení ukrajinského dluhu. Tyto pozměňovací návrhy byly Evropským parlamentem odmítnuty a tak nebylo jiné možnosti, než hlasovat proti.

Usnesení o nezákonné těžbě dřeva v EU ze dne 23. června 2022 jsem podpořila. Nezákonná těžba dřeva je problémem přispívajícím k odlesňování a s ním spojenými negativními dopady na ekosystém, jakými jsou šíření pouští, eroze půdy, povodně a vymírání chráněných druhů. Negativní socioekonomické dopady má pak na místní a odpovědné komunity závislé na dřevu a v některých případech vede k násilí proti osobám odpovědným za ochranu lesů, ekologickým aktivistům či investigativním novinářům. Dle odhadů agentury Europol je nezákonná těžba dřeva srovnatelně výdělečná s obchodem s drogami, avšak až doposud čelili její praktikanti mnohem nižšímu riziku odhalení a potrestání. Až dosud navíc chybí konzistentní, harmonizované a srovnatelné údaje o těžbě dřeva v Evropské unii a napříč Unií neexistuje jednotná definice nezákonné těžby dřeva. Usnesení o nezákonné těžbě dřeva v EU má tento fakt napravit vyzváním k jednotné definici nezákonné těžby dřeva, k harmonizaci politik členských států v boji s touto činností a k zavedení adekvátních trestů za její vykonávání. Dále usnesení vyzývá například také ke zkvalitnění přípravy policejních složek na boj proti této činnosti či k posílení environmentálního vzdělávání na právnických oborech vysokých škol. Vzhledem k nutnosti bojovat proti odlesňování a nelegální těžbě dřeva jsem usnesení ráda podpořila.

Dne 23. června 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o provádění a plnění cílů udržitelného rozvoje. Je důležité si uvědomit, že od schválení rezoluce OSN nazvané „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ v roce 2015, není až dosud žádný stát na dobré cestě k dosažení všech 17 cílů udržitelného rozvoje. Mezi ty patří například vymýcení chudoby, vymýcení hladu, zajištění přístupu všem k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání, zajištění přístupu všem k pitné vodě, snížení nerovností uvnitř zemí i mezi nimi či ochrana a udržitelné využívání oceánů, moří a mořských zdrojů. Od dosažení některých z cílů se pak světové společenství vzdaluje – místo zmenšování se nerovností mezi lidmi dochází k jejich neustálému růstu. Přijetí kroků k dosažení těchto cílů tak bylo nutně třeba.Usnesení připomíná důležitost dosažení vytyčených cílů a vyzývá zodpovědné aktéry, aby přispívali k jejich naplnění jak uvnitř Unie, tak mimo ni v oblastech monitorování, rozpočtu a financování a mnohostranné spolupráce. Zdůrazňuje zásadní roli, kterou pro dosažení cílů má vzdělávání jako nezbytná investice i v současném období rozpočtových restrikcí. Vyzývá k podpoře rozvojových států nad rámec rozvojové pomoci a podtrhává důležitost spolupráce soukromého a veřejného sektoru na podpoře udržitelného rozvoje. Z těchto důvodů jsem usnesení podpořila.

Usnesení o provádění opatření zaměřených na začleňování v rámci programu Erasmus+ na období 2014–2020 ze dne 23. června 2022 jsem podpořila. Erasmus+ je totiž program, který umožňuje mladým lidem cestovat a studovat po Evropě a poznávat ji a její rozlišné kultury. Pozitivní vliv programu na usnadnění mobility studentů s sebou přináší nesčetné benefity pro tyto studenty. Na usnesení oceňuji důraz na udělání programu inkluzivnějším. Usnesení obsahuje vyzvání Komise na zajištění dostupnosti osobám s omezenými příležitostmi, osobám ze znevýhodněného prostředí, osobám se zdravotním postižením a osobám se speciálními potřebami. Vyzývá z těchto důvodů i k zajištění dostupnosti relevantních informací, omezení byrokracie a usnadnění přístupu k financování a zajištění možnosti podat žádost o financování v jakémkoliv evropském jazyce.Úloha učitelů, pracovníků s mládeží a sociálních pracovníků, organizací občanské společnosti, sdružení a pedagogických pracovníků není usnesením opomenuta a odpovědní aktéři jsou vyzváni, aby jejich práci ocenili poskytnutím adekvátních finančních prostředků a usnadněním jejich vlastní mobility. Důležitost poskytování řádné přípravy pedagogů je v usnesení zdůrazněna. Vzhledem k tomu, jak prospěšný program Erasmus+ je a jak klíčová je pro jeho nejlepší fungování široká dostupnost, jsem velmi ráda usnesení svým hlasem podpořila.

Dne 5. července 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o chudobě žen v Evropě. Je podstatné si uvědomit, že v současné době žije v Evropě v chudobě více žen než mužů a ženy jsou nadále více zasaženy rizikem sociálního vyloučení. Chudoba a finanční závislost na partnerovi také nutí ženy setrvat s partnerem, i pokud jsou vystaveny násilí z jeho strany. Celoživotní nerovnosti v příjmech pak také vedou k nižším důchodům pro ženy. Jde tedy o problém, který je nutno adresovat, a zmíněné usnesení obsahuje řadu důležitých kroků k boji s chudobou evropských žen.Usnesení uznává, že jedním z klíčových důvodů nerovnosti je neplacená práce a péče v domácnosti, jež vykonávají převážně ženy, a zdůrazňuje potřebu posílit opatření motivující k rovnoměrnějšímu rozdělení pečovatelských potřeb a umožňující ženám i mužům lépe sladit profesní život s životem soukromým. Mezi opatření, jež by měla být posílena, patří například flexibilní pracovní doba či možnost práce z domova. Dále usnesení vyzývá k odstranění nejisté práce a nedobrovolné práce na částečný úvazek, boji proti obtěžování na pracovištích, zlepšení metod monitorování chudoby, vypracování konkrétních strategií na vymýcení bezdomovectví či zdůrazňuje naléhavou potřebu zvýšit mzdy. Z těchto důvodů jsem nemohla jinak, než hlasovat pro toto usnesení.

Dne 6. července jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o zprávě Komise o Srbsku za rok 2021. Žel, namísto čistě objektivního zhodnocení pokroku integrace Srbské republiky do struktur Evropské unie v roce 2021 zpráva obsahovala vměšování se do suverenity Srbska. Srbsko má podle zprávy podřídit svou zahraniční a bezpečnostní politiku politice Unie. Na Srbsku je požadováno, aby se připojilo k evropským sankcím vůči Ruské federaci a Bělorusku. Usnesení také vyzývá Srbsko k usnadnění přístupu do historických archivů, k boji proti dezinformacím, přičemž vyzývá Srbsko k zavedení cenzury některých médií či se zabývá srbským rodinným právem.Je potřeba si uvědomit, že Srbsko je suverénním a nezávislým státem a Evropská unie musí Srbsko jako suverénní stát respektovat. Orgány Evropské unie by se neměly vměšovat do vnitřních záležitostí Srbska, o těch musí rozhodovat samotní srbští občané a nikdo jiný. Z tohoto zásadního důvodu jsem musela hlasovat proti usnesení.

Dne 13. září Evropský parlament schválil zprávu o odlesňování, na jejíž podobě jsem se podílela jako stínová zpravodajka, a zapojil se tak do boje proti odlesňování a znehodnocování lesů. Cílem zprávy je omezit přístup produktů spojených s odlesňováním na evropský trh a vývoz těchto produktů z Unie. Firmy tak budou mít povinnost důkladně ověřit, zda jejich produkty nejsou spojeny s likvidací lesů. Zde je potřeba si připomenout zaprvé, že likvidace lesů kdekoliv na planetě má výrazný negativní vliv na životní prostředí a vede k úbytku biodiverzity, a zadruhé, že Evropská unie má výrazný podíl na odlesňování a znehodnocování lesů. Je nezbytné, aby Unie bojovala proti likvidaci lesů po celé planetě, neboť dopady odlesňování na životní prostředí neznají hranice a projevují se například stále častějším šířením lesních požárů i v oblastech, kde k odlesňování nedochází. Silný zákon o odlesňování je tedy naprosto klíčový.Zpráva Evropského parlamentu v sobě navíc zahrnuje ochranu lidských práv, práv domorodého a místního obyvatelstva a neopomíjí roli, jakou na odlesňování mají finanční instituce. Ty by nemohly nadále poskytovat služby firmám, pokud existuje vyšší než zanedbatelné riziko, že tím přispějí k odlesňování. Zpráva tedy je ambiciózní a já jsem ji svým hlasem ráda podpořila.

Dne 14. září jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii. Dle něj mají mít členské státy nově povinnost zaručit, že jejich minimální mzdy budou dostatečně vysoké na zajištění důstojného života, nikoliv jen přežívání. Při nastavování minimální mzdy na odpovídající úroveň ji mohou členské státy nastavit na 60 % hrubého mediánu mzdy či na 50 % hrubé průměrné mzdy, nebo mohou vycházet ze spotřebního koše zboží a služeb za reálné ceny. Zároveň usnesení respektuje specifické podmínky, které existují v zemích bez formální minimální mzdy, ale s robustním systémem kolektivního vyjednávání mezd. Kolektivní vyjednávání mezd usnesení navíc posiluje v rámci celé Unie.Já jsem pro usnesení ráda hlasovala. Již delší dobu usiluji o navýšení minimálních mezd tak, aby každý pracující člověk dostal za svou práci patřičnou odměnu a mohl vést důstojný život, a to jak na evropské, tak i národní úrovni. Usnesení je prospěšné pro pracující z několika členských států Unie, včetně České republiky. V té by v současné době na základě údajů z Českého statistického úřadu o průměrné mzdě ve 2. čtvrtletí 2022 mohlo dojít ke zvýšení minimální mzdy o přibližně 4 000 korun. Zajištění důstojného života každému člověku je a vždy bude jednou z mých priorit.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2022 o jednotné nabíječce pro elektronická zařízení, na jehož podobě jsem se podílela jako stínová zpravodajka, jsem svým hlasem ráda podpořila. Díky usnesení má dojít ke sjednocení nabíjecích konektorů pro velkou řadu elektronických zařízení bez ohledu na jejich značku. Jednotným konektorem se má stát konektor USB-C. Usnesení se dotýká mobilních telefonů, tabletů, digitálních fotoaparátů, sluchátek, přenosných reproduktorů, přenosných herních konzolí, elektronických čteček, sluchátek, klávesnic, myší, přenosných navigačních systémů a notebooků. Pro všechna tato nařízení, s výjimkou notebooků, má povinnost zavést jednotnou nabíječku platit od roku 2024, pro notebooky mají být nabíječky sjednoceny od roku 2026. Elektronický průmysl má tedy dostatek času na přizpůsobení se, aby byla zajištěna co nejvyšší možná úroveň interoperability. Výrobci budou mít také povinnost informovat spotřebitele o svých produktech. Za tímto účelem budou muset poskytovat relevantní vizuální a písemné informace o vlastnostech nabíjení, včetně informací o energii, kterou zařízení vyžaduje a zda podporuje rychlé nabíjení. Usnesení je prospěšné nejen pro spotřebitele, pro které nově bude používání nabíječek přehlednější a kterým by se měly snížit výdaje za nabíječky, ale také pro životní prostředí. Je třeba si uvědomit, že zavedením jednotných nabíječek dojde ke snížení elektronického odpadu o zhruba 980 tun ročně.

Dne 5. října 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o vnějším rozměru lidského práva na přístup k vodě. Cílem usnesení je zajistit čistou a cenově dostupnou pitnou vodu, hygienické služby a sanitaci pro všechny. Je třeba si připomenout, že přibližně 2,2 miliardy lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě a 4,2 miliardy lidí postrádá hygienické služby. Většina těchto lidí žije v rozvojových zemích, kde nedostatek finančních prostředků brání možnosti investovat do vodohospodářství a udržitelné infrastruktury. Podle Světové zdravotnické organizace a UNICEF neměly dvě z pěti dětí žijících v subsaharské Africe v roce 2019 ve škole základní pitnou vodu. Zároveň je třeba si uvědomit, že zajištění dostupné vody má důležitý vliv na předcházení novým migračním vlnám. Schválený dokument vyzývá EU, aby podporovala udržitelné hospodaření s vodou v odvětvích zemědělství, která mobilizují více než 70 % vodních zdrojů, prostřednictvím investic do udržitelných systémů zavlažování a skladování vody, omezením využívání sladké vody v zemědělství, omezením plýtvání potravinami, podporou agroekologie obnovou mokřadů a také omezením používání pesticidů a hnojiv, u kterých existuje riziko znečištění podzemních vod. Voda a sanitace jsou základní podmínkou pro život, nikoliv luxusem ani komoditou a nemělo by se toho zneužívat, a proto jsem usnesení svým hlasem ráda podpořila.

Dne 6. října 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o eskalaci ruské válečné agrese proti Ukrajině. Pevně jsem doufala, že Evropský parlament využije tuto příležitost k vyzvání zúčastněných stran k vyjednávání a ukončení konfliktu co nejrychleji mírovou cestou, tedy jinými slovy, bude usilovat o deeskalaci konfliktu. Bohužel, řada kolegů poslanců z ostatních politických frakcí nesdílela můj pohled a pozměňovací návrhy naší frakce (Levice v Evropském parlamentu) propagující mírové řešení svými hlasy odmítli. Naopak, konečný text usnesení volá po nových sankcích, včetně sankcí na šiřitele „ruských dezinformací“, a domáhá se na členských státech výrazného navýšení dodávek zbraní ukrajinské straně. Tím však požadavky Evropského parlamentu zdaleka nekončí. Usnesení zcela otevřeně podporuje změnu režimu v Ruské federaci. Jsem přesvědčena, že o ruské vládě si musí rozhodovat sami ruští občané, a nikoliv cizí aktéři, jako je Evropská unie.Z těchto důvodů jsem musela rozhodně hlasovat proti návrhu usnesení. Já jsem totiž z principu proti každé válce, včetně současné války na Ukrajině, a přeji si její co nejrychlejší ukončení a zastavení krveprolití. Usnesení však k řešení nepřispívá. Fanatickou posedlostí vést proti Rusku zástupnou válku na Ukrajině situaci jen nadále eskaluje a přibližuje svět na pokraj jaderné války, která nemůže mít vítězů, jen poražených.

Dne 18. října 2022 jsme hlasovali v Evropském parlamentu o usnesení o účinných látkách, včetně 8-hydroxychinolinu, chlortoluronu a difenokonazolu. Cílem usnesení je zamezit používání nebezpečných látek, které jsou škodlivé lidskému organismu a dají se nahradit jinými látkami. V úvahu byly vzaty vědecké důkazy o nepříznivých vlastnostech těchto látek, zejména pak již zmíněných 8-hydroxychinolinu, chlorotoluronu a difenokonazolu, které se v současné době užívají převážně v zemědělství. V menším měřítku se využívají též ve farmaceutickém průmyslu, kosmetice apod. Jedná se navíc o chemikálie, jež prokazatelně způsobují rakovinu, a podle Světové zdravotnické organizace se nachází i v povrchových a podzemních vodách kvůli postřikům půdy. Usnesení vyzývá Komisi, aby řádně odůvodnila svá rozhodnutí o prodloužení doby schvalování účinných látek v budoucnu a aby přestala přistupovat k těmto návrhům s prodloužením v rámci postupně snižovacích balíčků, to by se dalo snadno obejít a snížila by se tak kontrola v průmyslech členských států. Musíme apelovat na všechny aktéry, zamezit používání takových produktů a chránit zdraví obyvatel Evropské unie. Z těchto důvodů jsem ustanovení podpořila.

Dne 18. října 2022 jsme hlasovali o usnesení Evropského parlamentu o přijetí Bulharska a Rumunska jako plnohodnotných členů schengenského prostoru, přesněji o zrušení kontrol na vnitřních pozemních, námořních a vzdušných hranicích. Oba členské státy splňovaly podmínky schengenský právních předpisů pro přijetí již před více než deseti lety (víza a speciální kontroly pro cestující z jiných zemí než EU, operační systémy a úprava legislativy), ale Rada dosud nepřijala rozhodnutí o plném uplatňování schengenského prostoru v Bulharsku a Rumunsku i navzdory opakovaným výzvám ze strany Komise i Parlamentu. Tento návrh jsem podpořila vzhledem k tomu, že stávající situace způsobuje přímé provozní a investiční náklady přeshraničním a mobilním pracovníkům, turistům, silničním nákladním přepravcům a orgánům veřejné správy, což poškozuje ekonomiky členských států a fungování vnitřního trhu EU. Zachovávání vnitřních hraničních kontrol v těchto zemích má také negativní dopad na zásadu rovnosti a nediskriminace v Evropské unii. Parlament vyzývá Radu, aby zajistila zrušení kontrol osob na všech vnitřních hranicích pro oba tyto členské státy na počátku roku 2023.

Dne 20. října 2022 hlasoval Evropský parlament o usnesení o právním státě na Maltě pět let po vraždě Daphne Caruanové Galiziové. Galiziová byla maltskou investigativní novinářkou a oznamovatelkou zaměřenou na míru nepotismu a korupce v zemi a na propojení maltských politiků s organizovaným zločinem. Odhalila například zapletení několika z nich do skandálu Panama Papers . Není tedy divu, že byla pro řadu mocných lidí nepohodlná a za svou práci nakonec zaplatila životem. 16. října 2018 byla Galiziová zavražděna výbušninou nastraženou v jejím autě. Z její vraždy je podezřelý maltský podnikatel Yorgen Fenech.Bohužel, ani za pět let od tohoto hrozivého činu na Maltě stále nedošlo k dostatečným změnám potřebným k efektivní ochraně novinářů, naopak novináři stále čelí omezujícím politikám od maltské vlády. Systém stíhání trestné činnosti na Maltě navíc zůstává neprůhledný a tehdejší premiér státu a jeho blízcí spolupracovníci jsou chráněni beztrestností. Usnesení vyjadřuje znepokojení nad těmito fakty a vyzývá maltské představitele k provedení potřebných reforem, aby zločin mohl být důkladně vyšetřen a aby svoboda tisku a bezpečnost novinářů mohly býti zaručeny. Vždy jsem stála na straně svobody tisku a oznamovatelů, což dokazuje také má podpora australského novináře Juliana Assange pronásledovaného Spojenými státy. Tedy i toto usnesení jsem rozhodně podpořila.

Dne 23. listopadu hlasoval Evropský parlament o zprávě o situaci v Libyi. Situace je skutečně kritická. Po rozvrácení země státy NATO v roce 2011 vypukla v Libyi občanská válka trvající až do příměří v roce 2020. Stát je však nadále v krizi, soupeření znepřátelených stran o moc brání procesu národního usmíření a po celé zemi se konají masové protesty. Řada členských států EU přispěla k eskalaci a zhoršení situace svou přímou intervencí, většina poslanců EP za to však nadále odmítá přijmout odpovědnost, což dokazuje zamítnutí našeho pozměňovacího návrhu na uvedení tohoto faktu. Kromě toho je Libye již od vypuknutí občanské války také klíčovým bodem tranzitu a odjezdu pro ilegální migranty, kteří se snaží dostat do Evropy, zejména ze subsaharské Afriky. Jejich počet se od minulého roku téměř zdvojnásobil a je potřeba zakročit. Je nutností nadále nezhoršovat tuto situaci vyvoláváním různých konfliktů a zajistit hospodářské a sociálně-ekonomické podmínky pro to, aby lidé v těchto zemích mohli žít a neriskovali svůj život cestou na moři. Tato zpráva nikterak nevyzývá k zpřísnění migrační a azylové politiky EU. Zamítnut byl také náš návrh zavést embargo na vývoz vojenské techniky a materiálu do Libye ze strany EU. Z těchto důvodů jsem nemohla jinak než hlasovat proti.

Dne 18. ledna jsme v Evropském parlamentu hlasovali o zprávě o ochraně spotřebitelů v online videohrách. Toto téma je důležité především v souvislosti se závislostí a hazardními hrami zaměřenými často na ty nejzranitelnější, na děti. Zpráva se věnovala například problematice tzv. lootboxů, virtuálních beden s náhodným virtuálním obsahem. Tyto bedny jsou spotřebitelům dostupné za skutečné peníze. Hráč si v takovém případě nemůže koupit pouze vybraný virtuální předmět, ale musí si kupovat více beden, aby měl vyšší šanci z nich kýžený předmět získat. Zpráva zavazuje Komisi k přezkoumání problematiky lootboxů a ke zvážení jejich případného omezení či úplného zákazu.Vedle lootboxů jsou zásadní problematikou také modely pay-to-win (zaplať, abys vyhrál), neboli modely, ve kterých hráči platí opět skutečnými penězi, aby dosáhli lepších výsledků. Tím se také vytváří rozdíly mezi platícími a neplatícími hráči, čímž tento model nabádá hráče k vynaložení vyšších finančních částek za výhody ve hře. V některých případech se může problematika lootboxů a modelů pay-to-win prolínat. Zpráva požaduje, aby videohry fungující na tomto modelu byly jasně označeny a spotřebitelé, či jejich rodiče, dopředu věděli, co od hry očekávat.Vzhledem k těmto pozitivním krokům jsem ráda hlasovala pro zprávu, i když mohla být místy, především co se týče lootboxů, ambicióznější.

Dne 2. února 2023 hlasoval Evropský parlament o návrhu usnesení o přípravě summitu EU-Ukrajina. Ústředním tématem návrhu byla ruská invaze na Ukrajinu a obsahoval tak řadu výzev adresovaných členským státům a Evropské komisi na další eskalaci války na Ukrajině a znemožnění mírového řešení.Kromě výzvy na další dodávky zbraní na Ukrajinu, a to včetně zvážení možných dodávek moderních stíhaček, usnesení také podporuje výcvik ukrajinských vojáků na území Unie. Volá též po nových sankcích, embargu na dovoz fosilních paliv a uranu z Ruska či mezinárodní izolaci Ruska a omezení míry diplomatických vztahů s ním. Rozhořčení vyjadřuje i nad možností účasti ruských a běloruských sportovců na Olympijských hrách 2024 v Paříži pod neutrální vlajkou a odsuzuje třetí státy, které nadále s Ruskem obchodují.Spíše než situaci na Ukrajině nebezpečně vyhrocovat by měla Unie využít svůj potenciál k jejímu uklidnění. K ukončení války mohou vést pouze diplomatická jednání a respekt k bezpečnostním obavám všech států. Sankce jednání značně komplikují a tanky, děla či stíhačky vedou jen k rostoucímu počtu obětí. Přítomnost a trénink cizích vojsk na území České republiky kategoricky odmítám a zatahovat politiku do sportu je nejen nehorázné, ale také smysl postrádající. Ze zmíněných důvodů jsem musela hlasovat proti tomuto návrhu.

Dne 14. března 2023 hlasoval Evropský parlament o zprávě o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje. Cílem zprávy je především zabránit negativním dopadům politik Unie na chudé a zranitelné osoby v rozvojových zemích v souladu se zásadami „nikoho neopomíjet“ a „řešit nejprve potřeby těch, kdo jsou na tom nejhůře“, jelikož v těchto státech se také nachází nejvíce osob žijících pod hranicí extrémní chudoby. Unie by tím měla přispět k snižování a výhledově i k vymýcení chudoby ve světě. Zpráva proto vyzývá Komisi, Parlament i Radu ke kladení většího důrazu na analyzování dopadů unijní legislativy na rozvojové země a eliminovat, či alespoň minimalizovat, dopady negativní. Díky návrhu naší frakce (Levice v Evropském parlamentu) se podařilo do zprávy prosadit, že bude potřeba prověřování dopadů na rozvojové země podrobit i obchodní dohody Unie s třetími státy. Důsledné aplikování soudržnosti politik ve prospěch rozvoje by tedy mělo přispět i ke konci současného neoliberálního modelu, který vede pouze k zvyšování nerovností ve světě.Boj proti chudobě je jedním z nejdůležitějších bojů v současné době, neboť chudoba brání svobodnému rozvoji člověka a zatěžuje, či znemožňuje přístup ke vzdělání a zdravotní péči, čímž vede k vyšší úmrtnosti na léčitelné nemoci. Zprávu jsem proto svým hlasem ráda podpořila.

Dne 3. října 2023 Evropský parlament hlasoval o návrhu nařízení o ochraně Unie a jejích členských států před hospodářským nátlakem třetích zemí. Cílem textu je celoevropská odpověď na případný hospodářský nátlak třetích států a tím je také odradit od vyvíjení ekonomického nátlaku na EU či její členské státy. Zní to jako rozumný krok, ale role jednotlivých evropských institucí nejsou v textu respektovány. Pouze Rada rozhodne, kdy se jedná o ekonomický nátlak, a pouze Komise může přijít s přesnými kroky, jak se před tímto nátlakem chránit, role Parlamentu je v procesu minimální. Na přijetí rozhodnutí Rady by navíc stačila pouze kvalifikovaná většina a státy, které by s ochrannými opatřeními nesouhlasily, by k nim byly donuceny i za cenu poškození jejich ekonomik. V současné konfliktní době, která se vyznačuje fenoménem obchodní války Spojených států amerických proti Číně, hrozí, že toto nařízení zatáhne Evropskou unii hlouběji do tohoto konfliktu a urychlí obchodní válku proti Číně na úkor evropské ekonomiky. Ochranná opatření budou v současné době využita také ke stupňování obchodní války proti Rusku, jejíž negativní dopady i nyní v Evropě cítíme. Z těchto důvodů jsem nemohla svým hlasem návrh podpořit.

Dne 17. října 2023 se hlasovalo o zprávě o návrhu nařízení, kterým se zřizuje nástroj pro Ukrajinu. Cílem nástroje je dedikovat 50 miliard eur na financování ukrajinských krátkodobých potřeb a obnovy mezi lety 2024 až 2027. Financování by probíhalo v podobě půjček a grantů. Bohužel nástroj pro Ukrajinu zcela postrádá potřebné ochrany před korupcí. Hrozí tak, že značná část podpory by byla rozkradena ukrajinskými oligarchy. Tato problematika je ještě závažnější ve světle toho, že Ukrajina je jedním z nejzkorumpovanějších států v Evropě.Komise navíc přišla s návrhem na zřízení nástroje bez jakéhokoliv posouzení dopadů. Schází nám tedy analýza účinnosti nástroje. Není ani jisté, zda Ukrajina bude schopna splácet půjčky v jeho rámci. Hrozí tedy, že Ukrajina se příliš zadluží, unijní půjčky zůstanou nesplaceny, což bude mít negativní vliv na rozpočet Unie, a jediní, kdo z nástroje uvidí nějaké výhody, budou ukrajinští oligarchové.Připomínám, že podporuji humanitární pomoc Ukrajině i pomoc s poválečnou obnovou tohoto státu. Jsem však pouze pro takovou pomoc, která bude dostatečně chráněna před korupcí, budeme mít povědomí o jejích dopadech a nepovede Ukrajinu do dluhové pasti. Z těchto důvodů jsem hlasovala proti návrhu.

Dne 9. listopadu 2023 se hlasovalo o návrhu usnesení o účinnosti sankcí Evropské unie vůči Rusku. Cílem tohoto návrhu bylo především posílit dohled nad prováděním sankcí a trestání jejich obcházení. Usnesení také vyzývá EU a její členské státy, aby zcela uzavřely trh s fosilními palivy a plynem ruského původu. Hlavním důvodem zavedení sankcí bylo poškodit ruskou ekonomiku a snížit schopnosti Ruska vést válku na Ukrajině. Snaha byla také o odříznutí Ruska od světového trhu. To se ale nepovedlo, jelikož třetí státy nadále s Ruskem obchodují a do samotné Unie se skrze tyto státy stále dováží ruské zboží. Zároveň dopady sankcí cítí pouze ruští civilisté, nikoliv elity a ruské bojové schopnosti se neoslabily.Naopak konečný dopad těchto sankcí je takový, že v Evropě vzrostly ceny energií. Řada domácností v EU tak i díky těmto sankcím zažívá snížení životní úrovně a v mnoha případech se občané dostanou pod životní minimum. Po více jak roce a půl můžeme vidět, že sankce vůči Rusku jsou velice neefektivní a negativně dopadají pouze na civilisty. Pokračování v sankcích či jejich zpřísnění povede pouze k prohlubování obchodní války a dalším negativním dopadům na ekonomiky jednotlivých členských států EU. Vzhledem k těmto skutečnostem jsem hlasovala proti návrhu.

Dne 22. listopadu 2023 proběhlo na půdě Evropského parlamentu hlasování o dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Novým Zélandem. Tato dohoda navyšuje import z Nového Zélandu o 38 tisíc tun skopového masa, 10 tisíc tun hovězího masa, desítky tisíc tun mléčných výrobků a dalších surovin. Naroste tak objem dovozu do EU, což bude mít nepříznivý dopad na evropské zemědělství. Transport surovin a zboží z Nového Zélandu navíc škodí životnímu prostředí, neboť vzdálenost mezi Novým Zélandem a Evropskou unií je přibližně 15 tisíc kilometrů. Navýšení objemu obchodu může vést též ke zvýšení počtu lodí potřebných k transportu a tím i k růstu znečištění.Text dohody také obsahuje kapitolu o udržitelném rozvoji pokrývající stránku životního prostředí a pracovních podmínek a umožňuje zavedení sankcí například v případě porušování úmluvy Mezinárodní organizace práce. To však negativní dopady dohody nevyvažuje. Pokud nám skutečně jde o udržitelný rozvoj, musíme dát přednost lokálně vyprodukovaným a vypěstovaným produktům, včetně skopového a hovězího masa a mléka. Liberalizace obchodu s Novým Zélandem je tak v rozporu s touto politikou a také proti zájmům našich farmářů. Z výše zmíněných důvodů jsem hlasovala proti této dohodě.

Dne 12. prosince 2023 se v Evropském parlamentu hlasovalo o návrhu nařízení, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin. Cílem tohoto nařízení je posílit nezávislost EU na třetích státech navýšením těžby kritických surovin, jako například lithia či kobaltu, na území členských států. Těžba těchto materiálů na území EU bude navíc šetrnější k životnímu prostředí, neboť nebude potřeba suroviny převážet veliké vzdálenosti a díky vyšším environmentálním standardům uvnitř Unie. Až dosud jsem s návrhem souhlasila, velká část těchto surovin se však nachází v chráněných krajinných oblastech Natura 2000, a návrh povoluje těžbu v těchto oblastech, pokud je to ve „veřejném zájmu“. Vzhledem k tomu, že obrana je jedním z odvětví, kde jsou tyto suroviny využívány, bude možné prohlásit těžbu v chráněné oblasti za veřejný zájem a narušit ji čistě pro vojenské účely. Lidé žijící v okolí by pak neměli žádný způsob, jak tuto těžbu v blízkosti svých domovů zastavit. Zároveň je potřeba mít na paměti, že vojenský materiál je exportním zbožím. Je tedy možné, že vojensko-industriální komplex naruší chráněnou oblast, aby z těchto zdrojů nakonec bylo vyrobeno exportní zboží pro zástupnou válku, do které může být Unie zamotána. Z tohoto důvodu jsem musela hlasovat proti návrhu.

Dne 17. ledna 2024 jsme hlasovali o zprávě o úloze preventivní diplomacie při řešení přetrvávajících konfliktů po celém světě. Zpráva upozorňuje na důležitou roli, kterou preventivní diplomacie hraje v řešení zamrzlých konfliktů, a doporučuje, aby se EU více angažovala do procesů prevence a řešení konfliktů. Zároveň volá po snaze zlepšit pochopení základních příčin konfliktů v daných oblastech a pomáhat je řešit. Pro detekci rizika vypuknutí konfliktu by Unie měla zajistit, že její systém včasného varování bude dostatečně proaktivní a vybavený potřebnými zdroji. S těmito doporučeními plně souhlasím a preventivní diplomacii vidím jako extrémně důležitý nástroj, kterého by Unie měla ve své zahraniční politice využívat častěji.Zpráva však zároveň doporučuje změnit systém rozhodovacích procesů, aby mohla EU jednat jednotně. To znamená zrušení jednomyslnosti, což by bylo zásadním narušením státní suverenity. Vynucená jednota by pak mohla být zneužívána k zcela opačným účelům, než je prevence konfliktů. I přesto, že zpráva několikrát zmiňuje EU jako suverénního globálního aktéra, doporučuje též posílit spolupráci s NATO, což je ve skutečnosti pokračování v servilním postoji k USA a jejich extrémně agresivní zahraniční politice. Tato doporučení jdou přímo proti snaze konfliktům předcházet a diplomaticky je řešit. Proto jsem nemohla zprávu svým hlasem podpořit a hlasovala jsem proti.

Dne 8. února 2024 jsme v Evropském parlamentu hlasovali o usnesení o Russiagate: nařčení z ruského vměšování do demokratických procesů EU. Přestože se usnesení mělo údajně zabývat vměšováním Ruska do procesů Unie, obsahovalo též politicky motivované útoky proti katalánskému hnutí za nezávislost, Slovensku či některým poslancům EP, kteří se provinili pouze svými nepohodlnými názory. Na katalánské hnutí za nezávislost text útočí bez existence jakýchkoliv důkazů, že by bylo napojeno na Rusko. Proti Slovensku jsou pak vznešena nespecifická a nahodilá obvinění, jejichž cílem je diskreditace slovenské vlády za její odlišný pohled na nutnost neprodlužovat válku na Ukrajině. Usnesení dále chce proti údajnému vměšování bojovat přísnější cenzurou sociálních sítí. Jsem pevně přesvědčena, že cenzura není nikdy řešením a že Evropský parlament by měl naopak proti cenzuře na sociálních médiích bojovat, nikoliv volat po jejím zpřísňování.Zcela souhlasím s potřebou bojovat proti vměšování cizích států, bez ohledu na to, zda se jedná o Rusko, USA nebo Katar, do evropských záležitostí. Proto jsem také podpořila ty pozměňovací návrhy, které po Evropském parlamentu požadovaly větší transparentnost. Nemohu však podpořit text, který boj proti zahraničnímu vměšování zneužívá k útokům na nepohodlné názory, hnutí či členské státy. Z těchto důvodů jsem nemohla hlasovat jinak než proti usnesení.

Dne 27. února 2024 Evropský parlament přijal směrnici o ochraně novinářů a obránců lidských práv před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními. Přijetím této směrnice se zajišťuje procesní ochrana novinářům a obráncům lidských práv, kteří mohou být pro svou aktivitu trnem v oku mocenských skupin, jež zneužívají justiční systém k zastrašení a umlčení nepohodlných osob. Směrnice chrání aktivity novinářů a obránců lidských práv v záležitostech veřejného zájmu, aby mohli pracovat bez hrozby právního zastrašování a obtěžování. Jedním z mnoha alarmujících podnětů pro přijetí této směrnice je i případ Pabla Gonzáleze, který byl obviněn polskými orgány ze špionáže a nyní je již dva roky držen ve vazbě, i přestože stále nedošlo k soudu a nebyl zveřejněn žádný důkaz, jež by měl prokazovat jeho vinu.Nastavení minimálních pravidel v rámci EU, včetně procesních záruk, právní pomoci či podpůrných mechanismů a ustanovení umožňující včasné zamítnutí případů při absenci dostačujících důkazů zásadním způsobem zlepšuje právní prostředí. Jistoty, jako je úhrada nákladů řízení a náhrada škody, mají být dle mého názoru zajištěny všem neopodstatněně stíhaným občanům EU. Můj hlas pro přijetí směrnice je tak hlasem za transparentnost, právní stát a ochranu těch, kteří jsou ochotni vystoupit za veřejné zájmy nehledě na možné nebezpečí.

Dne 27. února se v Evropském parlamentu hlasovalo o výroční zprávě Evropské centrální banky (ECB) za rok 2023. Zpráva zavírá oči před dopadem restriktivní měnové politiky centrální banky, jako je především prohlubování sociálně-ekonomických rozdílů pod záminkou zajištění cenové stability. ECB ignoruje fakt, že inflační tlaky nejsou způsobeny růstem mezd, ale nekontrolovanou expanzí zisků v energetickém a potravinářském sektoru, což je zásadní detail, který její analytici přehlížejí. Zpráva vytrvale obhajuje zvyšování úrokových sazeb a omezování programů nákupu aktiv, přestože přibývá důkazů o jejich škodlivém dopadu na dostupnost bydlení, spotřebitelské výdaje či širší ekonomickou vitalitu.Zpráva obhajuje utahování opasků a vykresluje veřejné dluhy a deficity jako nebezpečí pro hospodářskou stabilitu. Obhajuje fiskální politiku, jež snižuje výdaje na úkor životně důležitých sociálních programů a investic, čímž prohlubuje rozdíly mezi různými společenskými vrstvami. Svým hlasem proti přijetí zprávy se stavím proti politice ECB, které upřednostňuje abstraktní finanční ukazatele před skutečným lidským blahobytem. Můj nesouhlas je výzvou ke změně politiky v takovou, která se zaměřuje na podporu hospodářské i sociální stability a která by umožnila překlenout rozdíly mezi bohatými a ekonomicky znevýhodněnými, místo aby způsobovala jejich neustálé prohlubování.

Dne 28. února 2024 se v Evropském parlamentu hlasovalo o návrhu nařízení o zeměpisných označeních pro víno, lihoviny a zemědělské produkty. Cílem této revize je zlepšit rámec pro ochranu našeho kulturního, gastronomického a místního dědictví v celé EU. Revize zaujímá vyvážený přístup, neboť posiluje úlohu seskupení producentů a vytváří nový rámec pro ochranu zeměpisných označení online. Úloha Evropského úřadu duševního vlastnictví je omezena na poskytování technické podpory nezbytné pro účinnou správu systémů registrace zeměpisných označení EU.Ochrana označení těchto produktů zabraňuje jejich napodobování a zneužívání, neboť zajišťuje, že specifické označení mohou nést pouze produkty z daných oblastí. V České republice se jedná například o burčák. Tato ochrana zvyšuje hodnotu výrobků, pomáhá zachovat tradiční výrobní postupy a zajišťuje důvěru spotřebitelů v autentičnost a kvalitu produktů spojenou s jejich zeměpisným původem. Nařízení též zdůrazňuje význam těchto produktů pro rozvoj venkova a tvorbu pracovních míst. Jsem pro zefektivnění systému zeměpisných označení, jeho zprůhlednění ve prospěch zemědělců i spotřebitelů, a proto jsem návrh nařízení svým hlasem podpořila.

Dne 12. března jsme v Evropském parlamentu hlasovali o návrhu směrnice o energetické náročnosti budov. Je zřejmé, že zelená politika je koníček určený především pro bohaté. Pokud je vaše finanční situace stabilně nadprůměrná, můžete směle investovat do zelenání vašeho bydlení. Návrh ale zapomíná, že v EU žijí i běžní občané, kteří si nemohou dovolit investovat tisíce eur do přestavby a modernizace svých domovů. Vyžadování rozsáhlých renovací bez dostatečné podpory a bez zohlednění individuálních situací uvaluje nerealistickou zátěž na majitele domů a nájemníky. Směrnice se dostatečně nezabývá tím, jak si obyčejní lidé, zejména ti, kteří již nyní bojují o přežití, budou moci tyto změny dovolit.Navíc univerzální přístup této směrnice nezohledňuje rozdílné klimatické, ekonomické a životní podmínky v jednotlivých zemích EU. To, co funguje v jednom regionu, nemusí být proveditelné v jiném, a přesto směrnice prosazuje plošná nařízení, která postrádají potřebnou flexibilitu. Kromě toho nelze přehlížet potenciální negativní dopad na trh s bydlením. Zdražením koupě, prodeje nebo pronájmu domů riskujeme, že se v mnoha oblastech prohloubí bytová krize a sen o vlastním bydlení se stane nedostupným pro ještě více lidí. Nemohu hlasovat pro návrh, který postrádá střízlivý pohled na situaci v EU a jen bude přispívat k růstu sociální nerovnosti.

Dne 13. března 2024 se v Evropském parlamentu hlasovalo o aktu o svobodě sdělovacích prostředků, cílem kterého má být zajištění svobody, plurality a nezávislosti sdělovacích prostředků. Dosažení těchto cílů bude však jen stěží možné vzhledem k základním nedostatkům.Návrh totiž umožňuje členským státům nadále používat špionážní software, jako je například Pegasus, pokud to bude potřebné pro národní bezpečnost. Zneužívání národní bezpečnosti vládami ke sledování novinářů a politiků je přitom celosvětově stále větším problémem. Tyto nástroje mohou skrytě proniknout do zařízení a získat přístup ke zprávám, e-mailům či dokonce aktivovat kamery a mikrofony, což představuje vážné ohrožení novinářských zdrojů a důvěrnosti, která je pro investigativní žurnalistiku zásadní. Nedávné události v Evropském parlamentu, kde byli dva poslanci a jeden pracovník podvýboru pro bezpečnost a obranu cílem špionážního softwaru, zdůrazňují naléhavost této problematiky. Bez výslovného a důrazného zákazu takových praktik by členské státy mohly i nadále využívat národní bezpečnost jako záminku k používání špionážního softwaru proti politikům, a podkopávat tak demokratické principy.I přes cíl zajistit svobodu sdělovacích prostředků nejsou poskytnuty dostatečné záruky svobodě slova na sociálních sítích a vliv velkých technologických platforem na formování veřejného mínění není dostatečně omezen. Z těchto důvodů proč jsem návrh nepodpořila.

Dne 14. března se v Evropském parlamentu hlasovalo o dohodě mezi EU a Albánskou republikou o operativní činnosti Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž v Albánské republice. Dohodu vnímám pozitivně, a to z několika důvodů, a proto jsem hlasovala pro její přijetí.Západní Balkán zůstává kritickou tranzitní zónou pro nelegální migraci do EU, přičemž šest zemí západního Balkánu nahlásilo od července 2018 do června 2019 více než 36 000 případů odhalení nelegálních migrantů. Tento region není jen tranzitní zónou, ale i bojištěm proti sofistikovaným a oportunistickým převaděčským sítím. Převaděči často používají nebezpečné a často smrtící metody, což představuje značné riziko pro zdraví a životy osob, které převádějí. Zpravodajské informace shromážděné Europolem a agenturou Frontex odhalují složité a rychle se přizpůsobující pašerácké struktury. Nárůst zjištěných případů převaděčství migrantů s výrazným nárůstem v zemích, jako je Maďarsko a Slovinsko, ilustruje vyvíjející se problém.Dohoda s Albánií je zásadním krokem k posílení vnějších hranic EU a posílení spolupráce se třetími zeměmi při řízení migračních toků a potírání převaděčských sítí. Tím, že umožníme nasazení příslušníků sboru Frontex na hranicích, nejen zlepšíme ochranu hranic, ale také zajistíme humánnější a koordinovanější přístup k řízení migrace.